Stary zakon : preklad s Vykladen. Sv 12: Jeremjas : plac.

STARÝ ZÁKON P ře k l a d s v ýk l a d e m

12

JEREMJÁŠ — PLAC

JEREMJÁŠ PLÁČ \.

1983 KALICH — PRAHA

Nový překlad Písma svátého

S TA RÝ Z Á KO N Překlad s výkladem

Svazek 12.

JEREMJÁŠ — PL ÁČ

Překlad hebrejského textu a výklad připravili v ekumenické spolupráci ZA ČESKOBRATRSKOU ClRKEV EVANGELICKOU ThDr. Miloš Bič, profesor Komenského fakulty v. v., Jaroslav Fér, prof. ThDr. Jan Heller, Miroslav Heryán, ThDr. Ladislav Horák, Milan Mrázek, Rostislav Nechuta, ThDr. Blahoslav Pípal, Slavie Radechovská, Jiří Ruml, ThDr. Josef Sládek, Pavel Smetana, Zdeněk Soušek ZA ClRKEV ČESKOSLOVENSKOU-HUSITSKOU prof. ThDr. Vladimír Kubáč ZA EVANGELICKOU CÍRKEV METODISTICKOU Tomáš Novotný, Vladislav A. Žák ZA CÍRKEV PRAVOSLAVNOU ThDr. Radivoj Jakovljevič ZA CÍRKEV ŘÍMSKO-KATOLICKOU Lic. theol. Karel Flossmann, Lic. theol. Jaroslav Janoušek, f prof .ThDr. Josef Procházka, Vojtěch Tvrdek, f František Fišer JAZYKOVÝ PORADCE PhDr. lvan Lutterer Za konečnou úpravu, odpovídají ThDr. Miloš Bič, ThDr. Vladimír Kubáč, ThDr. Josef Sládek, Zdeněk Soušek Vydal Kalich v Ústředním církevním nakladatelství v Praze roku 1983 Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 4, Přerov Podle osnovy + Rudolfa Hály a + Josefa Sonberga graficky upravil ThDr. Miloš Bio Návrh přebalu a vazby Jaroslav Šváb Odpovědný redaktor edice Kalich ThDr. Luděk Brož AA 25,36 — VA 26,03 První vydání Cena vázaného výtisku 43,— Kčs

*

'

5

ÚVOD EM

Í/-■

D V A N Á C T Ý S V A Z E K řady *Starý zákon, překlad s výkladem? přináší knihu Jeremjáše, druhého ze tří *velkých proroků? hebrejského kánonu, a Pláč, další z pěti svátečních svitků synagógy Jak překlad, tak výklad je výsledkem ekumenické spolupráce zástupců pěti Církvi. Překlad vyšel jíž r. 1979 samostatně v českém ekumenickém vydání Bible (ČEP); nyní byl na některých místech poopraven. V knize Jeremiášově se dochovala pozoruhodná zmínka o vzniku a růstu prorockých knih. Výslovně se praví, že knihu nepsal prorok sám (k. 38). Navíc to Je kniha, která ze všech starozákonních knih vykazuje nejpronikavější rozdíly v jednotlivých typech kánonu. Alexandrijský kánon (Septuagintaf řadí v druhé polovině knihy jednotlivé oddíly naprosto odlišně od palestinského. Mimoto je řecký text asi o osminu kratší než hebrejský, který v době vzniku Septuaginty (od 3. stol. př. Kr.) patrně ještě nebyl zcela ustálen. Vždyť i v knize samé čteme, že k původnímu rozsahu hned po jejím zničeni králem Jójákímem bylo „přidáno ještě mnoho podobných slov* (Jr 38,32). Také ze zmínky o četbě knihy v chrámu vyplývá, že byla určena pro bohoslužebné užití. Proto nejsou prorocké výroky řazeny podle časového sledu, nýbrž podle obsahu. Tím se také nejlépe vysvětlí, že prvky původně různorodé bylý místy spojovány v perikopy: Jr 17,1—4 prorocký výrok, vv. 5n a 7—10 obdoba prvního žalmu, 11—13 mudroslovhň vložka připomínající Přísloví, 14—18 modlitba, 19n a 21 —27 výklad ustanovení Zákona & šabbátu (Bič, Palestina lil. 208). Charakteristické pro knihu Jr jsou výroky o nepříteli že severu (k. 4nn). Starší vykladači v tomto nepříteli často viděli Skýthy, kteří podle Hérodota v letech 630—624 prý proniklí až do Egypta. Jiní — a tak i Kraličtí — myslí naBabylóňany, kteří r. 587/6 rozvrátili judské království. V této 'době žil i Jeremjáš. Ovšem v souvislosti s vpádem onoho blíže neoznačeného nepřítele se nikde nemluví o deportaci, kterou babylónské

i

vítězství vrcholí. Zato líčení budoucích hrůz nápadně připomíná hrůzy 'dne Hospodinova! (sr Sf In) a přesunuje tak událost historickou na rovinu eschatologickou. Jde o víc, než jen 0 vítězství Babyloňanů. To, co se na Judu valí, je Boží soud, ke kterému sice dochází ’v čase a prostoru‘, ale který znamená konec všeho starého a začátek nového. Marně se bude lid spoléhat na chrám. Hospodin ve své svrchovanosti není vázán na žádné dílo lidských rukou. Prorocká zvěst je tvrdá. Prorok ovšem není jen zvěstovatelem soudů. Vystupuje 1 jako modlitebník, stavící se vedle Mojžíše a Samuela (Jr 15,1), a jako takový nabývá až rysy mesiášské: „Byl jsem důvěřivý jako beránek vedený na porážku“ (11,19 sr Iz 53,7). I v Ježíšově době mnozí z lidu ještě čekali jeho nový příchod (sr Mt 16,13n). O veliké vážnosti, které se prorok později těšil (ačkoli jeho současníci stáli nepřátelsky proti němu a podle legendy ho ukamenovali), svědčí mj. i to, že jemu se připisovalo autorství žalozpěvů a kajících písní známých jako Pláč (+ Jeremjášův) a tvořících v synagóze sváteční četbu při výročí zboření chrámu. Septuaginta připisuje Jeremjášovi ještě i tzv. Dopis Jeremjášův, který ve Vulgátě tvoří šestou kapitolu ’deuterokanonickée knihy Bárukovy a spolu s ní je protestanty řazen mezi apokryfy. Prorok v tomto dopise varuje judské přesídlence v Babylónii před modlářstvím. Znalost tamních poměrů však Činí pravděpodobným, že autorem je nejspíše Žid žijící přímo v Babylónii. Podle knihy Bárukovy se do Babylóna dostal i Báruk, druh a písař Jeremjášův, který je pokládán též za autora dalších spisů (pseudepigrafů), v nichž nejednou čteme také o Jeremjášovi. Jde o spisy různého stáří, částečně ještě z předkřestanské éry, částečně až po novém zničení chrámu Římany r. 70 po Kr.

7

v - : OBSAH

ÚVODEM —•--------Hi —------------—; — —--------------- - - - - 5 ZKRATKY A ZNAKY — — — — — — —

~

11

J E R E M JÁ Š / ■ ÚVOd

15 L VYROKY PROTI JUDSKU

1.

2.

Prorok poslán k nevěrnému lidu — •------------- — — — a) Povolání Jeremjáše 1,1—10 — —— -r* — M*—» , b) Vidění a pověření 1,11—19--------—i--------* H-» c) Lid opustil Hospodina — pramen živé vody 2,1—13 á) Lid se poskvrňoval modloslužbou 2,14—28 — e) Hospodin nemůže mlčet k hříchům svého lidu 2,29—37 -----— —----------------------— — — fj Izrael i Juda se zpronevěřili 3,1—10 — —« —■*— g) Výzva k pokání a návrat Izraele 3,11—18 i — h) Lid dostává příležitost k obrácení 3,19—4,2 — i) Varování pro nekající 4,3—18 — —' — — i) Prorok naříká nad lidem izemí 4,19—31 — — k) Hospodin svůj lid potrestá 5,1—31-------------* —* l) Nepřítel ze severu 6,1—30 — —i---------------------- *

17 17 22 26 29 33 35 37 39 41 45 48 54

Odpadnutí od Hospodina nezůstane bez trestá------------60 a) V bráně Hospodinova domu 7,1—15 — » —• — b) Hospodin nevyslyší neposlušný lid 7,18—28 ^ r c) Trest za modloslužbu 7,29—8,3 —: — — -* —Í M d) Svedení a svádějící 8,4—12 —: — — — — — e j Soud a pláč 8,13—23 ?— j) Není pravdy mezi lidmi 9,1—15 ——— g) Moudrost záleží ve známosti Hospodina 9,18—23 h) Obřízka člověka nezachrání 9,24n ———— i) Co jsou modly před Hospodinem?/ 10,1—18 < //Marný nářek lidu 10,17-25 M—

60 63 66 68 70 72 75 77 78 81

8

3. Úklady proti prorokovi — — —------------------------------ — —.

' 33

Lid porušuje smlovu 11,1—17 — —--------------------- — 83 Muži anatótští chtějí proroka zabít 11,18—12,6 86 Hospodin opouští své dědictví 12,7—17 — —— 89 Podobenství o opasku 13,1—11 ——— —— 91 e) Podobenství o vinných měších 13,12—17 Í—< — .93 // Ohlášený trest na krále i město 13,18—27 — 94 g} Ohlášení sucha 14,1—22---------------------— •------~ g§ h] Ani Mojžíš a Samuel nepomohou 15,1—9 —: — 100 i) Těžký je úděl proroka 15,10—21 —----------------------103 f) feremjáš zůstane osamělý 16,1—13 — — ——■ 106 k) Obrácení pohanů í 6,14—21 —--------------— — — — 108 i/ Doufat v Boha, ne v člověka 17,1—18------------------------109 m) Světit den odpočinku 17,19—27 — — ——— 113 n; Hlína a hrnčíř 18,1—12 — — — — — — — — 115 o) Spiknutí proti proroku 18,13—23 — — — — — 116 p) Znamení rozbitého džbánu 19,1—15 —---------------- - - — . 119 q) Jeremjáš uvězněn Pašchúrem 20,1—6 — — ^ 123 r) Vnitřní zápas prorokův 20,7—18 — — — — — 125 a) b) c) d)

4.

Proroci a králové--------------------------------------------------- 129 a) Babylónské nebezpečí 21,1—10----------------------------— 129 b) Výroky o královském domě a městě 21,11—22,9 132 c) O Salúmovi [Jóachazovi) 22,10—12 ---------------------- - — 136 d) Proti Jójakímovi 22,13—19-----------------------------------— 137 e) O Konjášovi (Jójakínovi) 22,20—30 —--------------------— 139 f) Zaslíbený král 23,1—8----------------------------------------141 g) Výroky o prorocích 23,9—40 ------------------------— — 143 h) Dva koše fíků 24,1—10-----------------------—----------------149 i} Hrozby proti Judsku se naplní 25,1—14 — — — 151 /) Kalich Hospodinova hněvu proti pronárodům 25,15—38 —--------------------------------------------------------------- 154 II.

O JEREMIÁŠOVĚ ČINNOSTI A UTRPENÍ

1. Jeremjášovy zápasy-------------------------< —-------------- - —. —

157

a) Srážka v chrámě 26,1—10--------------— — —— — 157 b) Obvinění a osvobození 26,11—19 -r* — —— — 159 c) Smrt proroka Úrijáše 26,20—24 —--------— — 161 d) Jeremjáš chodí se jhem na šíji 27,1—22 —--------------------- 163 ej Lživý prorok Chananjáš 28,1—17 —--------------------------------- 167 fj Jeremjáš píše přesídlencům 29,1—23 — - -------------- 170 g) Výrok proti Semajášovi 29,24—32 — — ----------- - -— 174 2. Nová smlouva — —-------------------------- - ----— —-------------- - - 176 Poroba lidu skončí 30,1—9------------------------------------------ 176 bj Hospodin změní úděl lidu 30,10—24 -----------— 179 cj Hospodin se s lidem vrátí na Sijón 31,1—14 — 183 ; , d)' Ráchelin pláč 31,15—20 —------------------------------— — 187

a)

9

e) Výzva k návratu 31,21—30 —— —— —'— // Smlouva vepsaná do srdce 31,31—40--------------------— — g) Příkaz ke koupi pole 32,1—15 — —' —— h) Jeremiášova modlitba 32,16—25 —— —— — i) Hospodinova odpověď 32,26—44 —— —— —v // Spása Jeruzaléma 33,1—13 r- — — ----------• k) Věčná smlouva s domem Davidovým 33,14—26 l) Slovo králi Sidkijášovi 34,1—7 . m) Zákon o otrocích porušen 34,8—22 —----------------------— n) Rekábějci — příklad věrnosti 35,1—19---------------------— 3.

189 192 198 198 193 202 205 208 210 213

Jeremjáš ve vězení------------------------------------------------216 a) Báruk sepisuje slova Jeremjášova 36,1—8 — — 216 b) Pobouření nad četbou knihy 36,9—20 218 c) Král svitek zničí, Báruk pořídí nový 36,21—32 221 d) Král nedbá prorokových slov 37,1—10 ------------------------- 223 e) Jeremjáš je uvržen do sklepení a králem vysvobozen 37,11—21 226 // Jeremjáš v cisterně; vysvobozen Ebedmelekem 38,1—13 228 g) Poslední rozhovor se Sidkijášem 38,14—28a — 231 h) Jeruzalém dobyt, Jeremjáš osvobozen 38,28b až 39,14 — — :---------------— — — — — — — — 234 i) Zaslíbení Ebedmelekovi 39,15—18 —. - ------------------ 237

4.

Po pádu Jeruzaléma----------------- - - -------------------------• — 238 a/ Babylóňané propouštějí Jeremjáše 40,1—6 — — 238 &/ Gedaljáš ustanoven správcem Judska 40,7—16 — 241 c) Gedaljáš zavražděn Jišmaelem 41,1—10 — -------------------244 d) JÓchanan pronásleduje Jišmaela 41,Í1—18 — — 247 e) Útěk do Egypta 42,1—22 --------- - —; — — — — 248 // Jeremjáš ohlašuje zkázu Egypta 43,1—13 ----------- 252 g) Poslední sloya Jeremjášova v Egyptě 44,1—30 — 255 h) Slovo Hospodinovo pro Báruka 45,1—5 — —— 260 III.

1.

2. 3.

VÝROKY PROTI páciNÁŘODtíM

Proti Egyptu-------------------------------------------—

262

a) Porážka na Eufratu 46,1—12--------------------------- - ------- — b) Babylóňané v. Egyptě 46,13—24 ------------------------— c) Potěšení pro Izraele 46,25—28 — — — — — w 269

262 266

Proti Pelištejcům 47,1—7 —------------------------------— Proti Moábu ---- ------------------------ —-------------------- - -273

271

a) b) c)

Konec Moábu 48,1—10 — — -------------------------■ — — 273 Kdysi a nyní 48,11—27 —------------------------------— i— 276 Kvílení nad Moábem 48,28—47 ———— 279

10

4„ Proti Anténu 49,1—6---------------------------- -— — — —

282

5; Proti Edómu 49,7—22

284

.61 Proti Damašku 49,23—27 ' 7„ Proti Kédaru 49,28—33 8. Proti Élamu 49,34—39

————————— — — — — --------------------288 —-------— —-----------------------.

289

--------------------------------------- 291

0. Proti Babylúiiii----------------■-------------------------------------293 ...a) Návrat Izraele 50,1—7 — —• — --- ---■ —---------- - - 293 bf Babylón napaden 50,8—20 — —' — —-------------------------1 295 cj Soud nad Babylónem 50,21—27 ---------------------------—. — 298 dj Vzhůru na Babylón 50,28—34 — —» —-----------------— 300 e} Nepřítel ze severu 50,35—46 — —----------------- 302 fj Hospodin se zastane svého lidu 51,1—19 — —« 304 gj Babylónu bude odplaceno 51,20—40 — — —— 309 h) Padne babylónský Bél 51,41—45 — — — '315 i) Hospodinova odplata 51,46—58 — —-—\— — 316 fj Proroctví proti Babylónu 51,59—64 -------------------------------- 319 10. D o d a t e k — —---------------- - --------------------■ —---------320 a] Jeruzalém dobyt 52,1—11------------------ — — —--------> 320 b] Chrám vypálen a přední z lidu zajati 52,12—30 322 c] Jójakín omilostněn 52,31—34 — — — — ------ 324

PL AC Úvod — — — — — — — —' '— — — — Město bez útěchy 1,1—22

—

—— 325

—----------—

326

2.

Hněv nepřítele 2,1—22-------------------------—

—

_

_—

3.

Utrpení a útěcha 3,1—66

4.

¥ hlubinách sondu 4,1—22------------* — —---------------------352

5.

Prosba o pomoc 5,1—22 — —--------------;-----------------------359

334

--------------------------------- — 342

LITERATURA —------------------------_ — —:

.——

365

11

Z K R AT K Y A Z N A K Y

1.

B I BL I C K É K N I H Y ; S TA Ř Í Z Á KO N

Gn -Genesis/1: Mojžíšova Ex - Exodus, 2. Mojžíšova Lv - Leviticus, 3. Mojžíšova Mi - Numeri, 4. Mojžíšova Dt - Deuteronomium, 5. Mojžíšova Joz - Jozue Sd - Soudců Rt - Rút 1S - 1. Samuelova 2S - 2. Samuelova I Kr - í. Královská 2Kr - 2. Královská 1 Pa - i. Paralipomenon . 2 Pa - 2. Paralipomenon Ezd - Ezdráš Neh - Nehemjáš Est - Ester Jb - Jéb Ž -Žalmy

Př -Přísloví Kaz - Kazatel Pis - Píseň Šalomounova Iz - Izajáš Jr - Jeremjáš PÍ - Pláč Jeremjášův Ez - Ezechiel Da - Daniel Oz - Ozeáš JI - Joel Am - Á m o s Abd - Abdijáš Jon - Jonáš Mi - Micheáš Na - Nahum Abk! - Abakuk Sí - Sofonjáš Ag - Ageus Za - Zacharjáš Mal - Malachiáš

12

/ M O : ¥ Ý Z Á KO N Mt - Matouš Mk - Marek L - Lukáš J - Jan Sk Skutky apoštolské Ř - Římanům 1K - 1. Korintským 2K - 2. Korintským Ga - Galatským Ef - Efezským Fp - Filipským Ko - Koloským ITe - 1. Tesalonickým 2 Te - 2. Tesalonickým

2.

1 Tm 2 Tm Tt

Fm Žd Jk IPt 2 Pt 1J 2J 3J Ju Zj

-

1. Timoteovi 2. Timoteovi Titovi Filemonovi Židům Jakubova 1.Petrova 2.Petrova 1. Janova 2. Janova 3. Janova Judova Zjevení Janovo

TEXTY A VERZE

A. STARÉ VERZE: H. - hebrejský text podle Kittelovy Biblia hebraica,. vydání 3. a násl, O* - řecká Septuaginta, malé vydání Rahlfsovo P - syrská Pešitto S - samaritánský Pentateuch T - aramejský Targúm (T°, Tj, viz Kittel, Biblia bebr.J: V - latinská Vulgáta, NV - Neovulgáta.

% KRALICKÝ TEXT: K podle poslednítío vydání z roku 1613 Kr Karafiátem revidované vydání Kš původní znění Šestidílky z roku 1579—94 Kv - Kralické výklady k Šestidílce, vyd. J. Kostomlaislrý, Tábor 1885.

13

CL OSTATNÍ PŘEKLADY:

Aa Anglická Authorized Version z roku 1611 Ar Anglická Revised Version 1881—85 As Americká Revised Standard Version 1952 ČEP - Bible, Písmo svaté... Český ekumenický překlad, Praha 1979 J - La Sainte Bible de Jérusalem, Paris 1956 L - Lutherův překlad, revidovaný 1936 Lr - Lutherův překlad, přepracovaný a revidovaný 1985 NEB - The New English Bible 1970 TOB - Traduction oecuménique de la Bible 1975 Z - ZíMcher Bibel 1931. • 3.

SLO¥NÍKl

:

W. Gesenius—F. Buhl, Hebráisches u. aramáisches Handwčrterbuch iíber das Alte Testament, 17. vyd., Leipzig 1921. (Přetištěno Berlin—Gčttingen—Heidelberg 1949.) KB - L. Kčhler—W. Baumgárther, Lexicon in Veteris Testamenti libros, Leiden 1953, 2. vyd. 1958.

GB

-

:

4. R C Z M l Z K R A T K Y A Z N A K Y \

. akk -akkadsky, -ý'

eg > egyptsky,-ý £ - íemininum, ženský rod kl - kapitola kt - Retíb, souhláskový text hebrejský m - masculinum, mužský rod n neutrum, střední rod < n,nn - následující (verš, verše) nz - novozákonní NZ - Nový zákon pk - překlad pl - plurál, množné číslo qr - qeré, samohláskové

znění hebrejské rp - rukopis, rpp - rukopisy > sg singulár, jednotné číslo

/ sz

- srovnej

sr - starozákonní SZ - Starý zákon v., vv,-verš, verše vk výklad // - paralela = - rovná se - přešlo v + - vzniklo z X - přidáno ? - vypuštěno ■ : ' - nejasno - srovnej, viz :: (v odkazech)

°°

-

jinak, protikladem k podobně

14

5. O B Y Č E J N Ý M P Í S M E M v překladu (sázeném tučně} jsou odlišeny překladatelské dodatky. 6. Č Í S L O V Á N Í V E R Š Ů je v některých oddílech dvojí (např. Jr 9), a to základní podle hebrejského textu a v hranatých závorkách dřívější číslování kralické. Tato úprava je nyní obvyklá v moderních vydáních Písma sv., pokud se neomezují jen na číslování veršů podle původního textu.

15

JEREMJAS ; ; Ú VOD KNIHA JEREMJAŠOVA je sbírka prorockých látek, jejíž jádro tvoří výroky z doby posledních králů judských až po zajetí babylónské a dobu krátce po něm. Bylo to období nadmíru napínavé a vnitřně i navenek složité. Charakterizoval je vnějšně úpadek Asýrie, jejíž hlavní město Ninive padlo r. 612, a překvapivý vzestup a rozmach říše novobábylónské, s níž se snažil soupeřit• Egypt. Král Jóšijáš (640—609) využil úpadku Asýrie, aby přivedl Judsko k novému rozmachu a rozkvětu. Podařilo se mu rozšířit království na značnou část severního Izraele, který byl už téměř 100 let asyrskou provincií. Za jeho vlády došlo i k pronikavému zásahu do náboženského života Judska. Jeruzalémský chrám očištěný ode všeho, co připomínalo pohanské vlivy, se stál jediným legitimním místem uctívání Hospodina, Boha Izraele. Ták byla dovršena cesta důsledného soustředění náboženského života do, jeruzalémského chrámu. Tím ovšem neobyčejně vzrostla tradice spojená se Sijónem a davidovskou dynastií. To vše bylo v očích především jeruzalémských kněží a mnohých proroků potvrzením a důkazem, že už nastal trvalý ’poko f , který nemůže být ničím a nikým zrušen. Jóšijáš však padl v bitvě u Megida (r. 609) a pro Judsko začaly pohnuté časy. Egyptský farao Néko sesadil Jóšijášova syna Jóachaza a dosadil za krále jiného jeho syna Eljákíma (— Jójakíma). Egyptskou nadvládu pak vystřídala babylónská. Za Jójakímovu vzpouru odvlekl Nebukadnesar do Babylónu s jeho synem Jójakínem též část Judejců (r. 597, tzv. první zajetí) a dosadil dalšího Jóšijášova syna Matanjáše (= Sidkijáše). Když se i on vzepřel přes Jerémjášovo varování Nebúkadnesarovi, došlo k obležení Jeruzaléma. Město bylo dobyto, chrám vyloupen a další část Judejců odvlečena do zajetí jr. 58716, druhé zajetí).

18

V této době působil Jeremiáš, povolaný za proroka asi r. 627, příslušník kněžského rodu anatótského s tradicí patrně

élíjovskou (sr IKr 2,26n). Jeremiáš sám asi jako kněz nepůsobil (Jr 1,6}. Prožil rozmach za Jóšijáše i jeho reformu, ale nesdílel nadšení kněžských a prorockých kruhů. Vyhlašoval naopak neodvratnou blízkost dne Hospodinova, jehož součástí je soud a nástrojem, pověřeným vykonavatelem soudu, jsou Babyloňané. Před Hospodinovým soudem nic nezachrání. Ani chrám není úkrytem a zárukou bezpečí. JeremjáS přežil obě deportace, zůstal v zemi, ale po zavražděná Geddljáše byl proti své vůli odvlečen skupinou Judejců do Egypta. Prorokovy výroky, pronášené při různých příležitostech, byly Jeremjášovým písařem Bárukem podle prorokova diktátu sepsány, bez ohledu na původní časový sled. Když byl svitek spálen, byly sepsány znovu a rozšířeny o další (k. 36). Slo zhruba o výroky, jež jsou nyní obsaženy v k. 2 —25. K nim pak byly připojeny oddíly o prorokově údělu, aspoň zčásti nejspíše z pera Bárukova (k. 26—45). Prorocké výroky, které se nejdříve předávaly jen ústně a zapisovaly teprve později, byly možná Časem rozmnoženy o výroky i jiných proroků, kteří prorokovali „stejnými slovy* (sr 26)20). Vlastní slova Jeremiášova tedy nelze přesně oddělit. V literatuře mimobiblické má postava Jeremjášova významnou roli: Je velký modlitebník, skutky jeho a Bárukovy byly jak pevné sloupy a jejich modlitby jak silná zeď pro Jeruzalém, jeho srdce bylo bez hříchu,šel se zajatci do Babylóna a tam o ně pastýřsky pečoval (syrská Bárukova apokalypsa z konce 1. stol. po Kr., dle se starším materiálem). Podle Vitae prophetarum (— životy proroků; pův. z konce 1. stol. př. Kr., s pozdějšími křesťanskými zásahy) ukryl JeremjáS schránu smlouvy a svými přímluvami chránil lid před hady (jako Mojžíš na poušti); souvěrci byl pak v Egyptě ukamenován, jeho hrob byl prý později přenesen do Alexandrie. Paralipomena Jeremiae (— Dodatky k Jeremjášovi; původně židovský spis, později doplněný křesťanskou rukou) ho líčí jako přímluvce před Bohem; chrámové nádoby Ukryl do země v chrámu, chrámové klíče předal slunci a šel s lidem do Babylóna jako jeho učitel; varoval jej před modlářstvím a jako ožilý Mojžíš jej vyvedl ze zajetí, ale byl jako mučedník ukamenován. Hěkteré kruhy v době novozákonní očekávaly, že znovu přijde, a Ježíše pokládaly za ožilého Jeremjáše (Mt 16,14).

4

Stalo se ke mně b slovo Hospodinovo:

5

„Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, Nato jsem odpověděl: vím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec." 6

7

„Ach,

Panovníku

Hospodine,

ne-

Ale Hospodin mi řekl:

8

Neboj se jich, Hospodin Hospodin řekl: 9

vztáhl

svou

ruku

a

dotkl

se

mých

'

úst.

. . 17

znal jsem já budu tebou „Neříkej: vysvobodím L sVtě, Ý R OaK Y P R Jsemi O Ttě, I chlapec. JUDSKU než jsi vyšel z lůna, Všude, je výrok Hospodinův." kam tě dříve pošlu, půjdeš posvětil jsem tě, a všechno, co ti přikáži,K řekneš. 1 . PROROK POSLÁN NEVĚRNÉMU LIDU dal jsem tě pronárodům za proroka."

a ) Povolání Jeremjáše 1,1—10

Hospodin povolává svého proroka- AS nepřipraven, musí se prorok svěřeného úkolu ujmout.

1 1 Sleva® Jeremjáše, syna1 Chilkijášova, z kněží v Anaífi v zemi Benjamínovi. 2K němu se stalo slova Hospodinovo za dnů judského krále Jáiijáie, syna Aminová, ve třináctém roce jeho kralování. 3 Stávalo se též za dnů judského krále Jéjakíma, syna Jéiijážova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jišijáiova, až do přestěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku.

Pak

mi

10

Hleď, tímto nad pronárody abys rozvracel abys ničil a bořilx, stavěl a sázel."

a

dnem a

nad

tě

ustanovuji královstvími, podvracel,

Nadpis, který uvádí celou knihu, je nápadný: ’Slova Takové označení má jen ještě Am 1,1. Ostatní knihy prorocké nadpisem zdůrazňují, že v knize jde o slovo Hospodinovo, které 'se stalo* nebo které prorok 'viděl*. Neobvyklost nadpisu vedla Septuagintu k úpravě: „Slovo Boží, které se stalo k’ Jeremjášovi.** Proto nadpis 'Slova Jeremjášova* je nutno chápat ve smyslu 'slova jeremjášovi svěřená* s důrazem na 'slovo*, jak se pak ozývá i v jeho polemice proti 1-3

Jeremiášova'.

18

falešným prorokům (23,28).

Jr 1,1—10

*.*•* X|0’. vložil — a Slovo Boží, [které stalo k J.J, O’.vůbec, — *>k němu, O’. Prorok ovšem, jako žádný člověk nedokáže mlu„Hle, jsem ti do ústsesvá slova. vit 'čisté* slovo Boží, které se mu 'stalo a stávalo*. To (3)slovo (1) Joz 21,18 IKr 2,26 Jr 11,21 (2) 2Kr 21,24 22,1 2Kr zasahuie celého člověka, jeho(5)vlastnosti i sklony, ale 23,34; 2Kr 24,17 25,2-21 : Iz 49,1 Ga 1,15 (61 Exprorok 410 6,5—7 reproduktovat (8) : Ex 3,12 (9)ani :Ex4,12 (10) : Jr 18,7—10 nemá Izpouze být pasivním prostředníkem. Tlumočí slovo, které jej oslovilo, svými vlastními prostředky, a ty jsou poznamenány jak lidskou nedokonalostí, tak zvláštními obdarováními. Nelze však přehlédnout ani jinou možnost překladu: ' Příběhy Jeremiášovy'. Tento překlad vystihuje další stránku prorockého poslání. Slovo, které se 'stalo a stávalo*, dolehlo na proroka jako poslání a jako úděl. Ovlivňuje průběh jeho dalšího života. U žádného jiného proroka není životní úděl tak nerozlučně spjat s jeho poselstvím a posláním (vv. 4nn). Proto jsou důležité další údaje osvětlující blíže postavu Jeremiášovu a upozorňující na tradice, z nichž vyšel, i na čas, v němž žil. Jeho jméno Jeremjáš ho řadí mezi stoupence jahvismu. Odvozuje se zpravidla, ale zřejmě neprávem od kořene r-v-m ve významu 'Hospodin vyvyšuje*. Pravděpodobněji bude však podkladem jména kořen r-m-hn-, 'Hospodin opouští*, 'vydává nepříteli*. Stejně i jméno jeho otce Chilkijáše {= můj podíl je Hospodin) je výrazně 'jahvistické*.

'Slovo Hospodinovo k Jeremjášovi

19

Jeremjáš patřil svým původem mezi kněze v Anatótu. Přitom není jisto, jsou-li 'kněžími v Anatótu* míněni kněží, kteM konali službu v chrámu jeruzalémském a v Anatótu bydleli, anebo přímo kněží, kteří konali službu v benjamínskě svatyni Anatótu. Bližší určení ’ Anatót v zemí Benjamínově* upozorňuje na to, že Jeremjáš není Judefec, ale že pochází z oblasti kmenů, jejíchž pramátí je Ráchel [Gn 35,16n sr Jr 31,15), tedy z oblasti tradic a zvláštností bližších severnímu Izraeli. Proto má blízko k Ozeášovi, jedinému proroku ze severního Izraele, jehož proroctví se zachovalo v starozákonním kánonu. Někteří starší vykladači, církevní otcové a rabíni, ztotožňuji Jeremiášova otce Chilkijáše se stejnojmenným nejvyšším knězem za Jóšijáše, zmiňovaným při nalezení knihy zákona {2Kr 22,4]. Obě postavy však nelze ztotožnit. — Anatót byla vesnice asi 7 km severovýchodnS od Jeruzaléma. Za své jméno vděčí bohyni Anátě. Plurální tvar Anatót se nejsnáze vysvětlí jako 'sbor ctitelů Anáty* (sr vk Oz 10,5—8 exkurs), bohyně války. Proto asi bylo místo přiděleno lévijcům (Joz 21,18). Tam byl Šalomounem vypovězen nej vyšší kněz Ebjátar pro svou podporu Adóníjášovl (IKr 2,26). Tak se kněží v Anatótu mohli dovolávat svého původu sahajícího až k Élímu z doby předkrálovské. Postavení anatótských kněží bylo později jóšijášovskou reformou zrušeno.

To, co Jeremjáše zasáhlo a pronikavě ovlivnilo, je pověděno prostě a střízlivě: stalo se k němu slovo Hospodinovo. Je to téměř technický termín pro Boží oslovení proroka. Setkáváme se s ním převážně u proroků, v ostatních částech Starého zákona jen zřídka. Označuje nevypočitatelný, překvapivý zásah Boží, který navozuje a vytváří novou skutečnost, anebo aspoň otevírá novou možnost dosud netušenou. Slovem zjevuje Bůh své myšlení a vůli. Slovo zdůrazňuje Boží činnost ve světě na rozdíl od jména, které zdůrazňuje Boží přítomnost. Proto bývá spojeno s dynamickým slovesem h-j-h {= stát se), které nepopisuje stav, ale ohlašuje čin. Každé Boží slovo znamená vždy nový vzruch a musí tedy být znovu zvěstováno a tlumočeno. Málo slyšíme o podrobnostech a okolnostech, jak a kde se slovo stalo. Šlo jistě o vnitřní osobní prožitek, ale je to zásah zvnějšku, tedy objektivní. Boží slovo se stalo a stávalo i stává na určitém místě v určitý čas, protože zasahuje do tohoto věku a času. Jeremjášovi se stalo ve dnech Jóšijáše, judskébo krále, a to ve tři-

4-10

Slovo, které se k Jeremiášovi stalo a o němž mluví v 1. osobě (na rozdíl od Septuaginty, která 1 zde zachovává referující 3. osobu}, rozhodlo o jeho životě, údělu i poslání. Hospodin se Jeremiášovi nepředstavuje jménem jako Mojžíšovi (Ex 3,14n], ale odkazem na své dílo. Je to Bůh činný. Jeho rozhodnutí je neodvolatelné: „Znal jsem tě“, „posvětil jsem tě“, „darjsem tě pronárodům za proroka". Před 'chlapcem* z kněžského rodu se otevírá překvapivý výhled.

20

Jr 1,1—10

náetém roce jeho kralování, tedy v roce 627/26 př. Kr. A nestalo se jen jednou. Stávalo se a přinášelo nové pohledy, úkoly a zaslíbení také za dnů Jójakíma a Sidkijáše až do pádu Jeruzaléma. Stávalo se v době nadmíru složité a závažné. Nevyrůstalo z dějinné situace a z okolností, v nichž žil, bojoval a rozhodoval se Jeremjáš i lid, ale zasahovalo do ní, utvářelo ji, vedlo k rozhodování, žádalo odpověď. Slovo Boží tlumočené prorokem však není vázáno na jednu situaci; promlouvá vždy nově do změněných okolností a čeká odpověď. Z králů vládnoucích v době Jeremiášově nejsou zmíněni Jóachaz a Jójakín, kteří vládli Jen zcela krátce. Jóšijáš byl ustanoven králem po svém zavražděném otci Amónovi. Nevíme přesně, co vedlo královské služebníky k zavraždění Amóna. Je možné, že v té době (640) už byly náznaky úpadku a rozpadu asyrské veleříše, jejíž vliv silně zasahoval Menašého i Amóna. Asyřané nezakročili, patrně proto, že zakročit už nemohli. Nezasáhli, ani když Jóšijáš začal provádět dalekosáhlou reformu a rekonstrukci vnitřní i vnější (2Pa 34n). Svou pravomoc rozšířil Jóšijáš daleko na sever, na území bývalé severní říše izraelské až k Megidu (2Kr 23,29). S Jóšijášovým jménem je především spjata vnitřní reforma, které. zasáhla hluboko do bohoslužebných řádů a zvyklostí lidu. Při opravě chrámu 622/1 byla nalezena kniha Zákona. Je běžně ztotožňována s jádrem dnešního Deuteronomia. Nejdůležitějším zásahem byla centralizace kultu do jeruzalémského chrámu jako jediného legálního a legitimního místa pro uctívání Hospodina. Tím se ostatní svatyně staly místy nelegitimního kultu. Soustředěním do jediného chrámu byla velice zdůrazněna Hospodinova vyvýšenost, ale i jeho vzdálenost a oddělenost, i nesmírně znásoben význam chrámu. Po smrti Jóšijášově nabývá prorokova služba naléhavosti a burcující neodbytnosti. Nastal konec poměrného klidu, který vládl v zemi za Jóšijáše, kdy ani jedna z velmocí nebyla s to pronikavě zasáhnout. Hlavní město asyrské říše Ninive padlo r. 612. Vítězný nástup Babylóna nezastavil ani farao Néko, který spěchal Asyřanům na pomoc. Judsko bylo opět mezi dvěma velmocemi, jejichž náporu vzdorovat nemohlo.

Neodolatelnost Hospodinova slova

21

Zasvěcení Bohu se dálo zpravidla zvláštními obřady. Zasvěcené bylo vyňato z běžného užívání a odděleno pro službu Bohu. I íeremjáš byl oddělen od obecného lidu svým vyvolením k prorockému úkolu a proniknut posvěcující Boží silou. Pro něho samotného to ovšem nebyl lehký úděl. S bolestí vyznává: j,Kvůli tvé ruce sedím osamocen" {15,17}. Prorok (H. nabV] — je pojem, jehož obsah je hodně Široký. Přitom nejde o zjev výlučně izraelský, jak dosvědčuje např. archiv v Máři. Tito staroorientální, ale i nejstarší izraelští proroci často tvořili společenství u posvátných míst ( sr 1S 10,5 19,18—24)-. Také v pozdějších dobách měli své pevné místo v kultu. Bývají jmenováni společně s kiišžími (Jr 6,13. 8,10 14,18 23,11). V Jeremjášcřvě době tvořili s nimi uznávanou a vlivnou skupinu' fJr 2,26 4,9 8,1). Od těchto davových proroků, kteří zpravidla prorokovali, když upadli do extáze, je ovšem nutno odlišit proroky Hospodinovy, kteří tu stáli osamocení v těžkém zápase proti všem, od králů přes kněze a lžiproroky až po lid [sr Bič, Propheten). Takovým prorokem byl Jeremjáš.

leremjášovo poslání je blíže vymezeno: bude prorokem nejen vlastního lidu (Judy a Jeruzaléma a zbytků Izraele), ale i pohanských národů, protože Hospodinovo panování a jeho královská moc sahá až do nejzazších končin země. Je tu nápadná podobnost, ne-li až příbuznost s motivy ozývajícími se v tzv. druhém Izajáši. Slovo, které volá k nečekanému poslání, přichází bez přípravy, a proto naráží na výmluvy a odpor: „Jsem chlapec", nevhodný a neschopný k takovému úkolu. Výraz 'chlapec* (H. na1ar) nevyjadřuje zde věk, ale především vnitřní nehotovost. Dovolává-li se toho, že neví, jak mluvit, myslí na obsah řeči, nikoli na neznalost či neschopnost vyjadřovací. Výmluvy a obavy Jeremiášovy nezastaví vlom Hospodinova slova. S ujištěním přichází příkaz, za nímž stojí ten, který nevysílá do neznáma a neponechává v osamocení. Jeho příkaz i příslib zbavují strachu. Je s nimi spojeno též zaslíbení: s tebou jsem, ale také budu, nejen až nakonec či v nouzi nejvyšší, ale vždycky, bez přestáni. Přes své výhrady a vytáčky se Jeremjáš stal Hospodinovými ústy, tedy jeho mluvčím. Hospodin vztáhl ruku, dotkl se jeho úst a vložil do nich svá slova. JeremjáS není pánem, ale služebníkem Božího slova, nemůže s ním svobodně a volně zacházet. V prorokově životě budou chvíle, kdy si na neodolatelnou nadvládu Božího slova bude trpce stěžovat (Jr 20,7—9). A přece mu Boží pověření dává na nikom a na ničem nezávislou autoritu; je ustanoven nad pronárody a nad královstvími.

11

Stalo se ke ši? “ Odpověděl mi řekl: „Viděl jsi uskutečnilo.*1 13 Slovo Hospodinovo díš?** Odpověděl jsem: od severu.** 14 15

e

17

stalo „Vidím

slovo „Vidím Bdím 6 se

Hospodinovo: „Co vidíš, mandloňový 6 prut." d nad svým slovemd,

ke překypující

mně hrnec

podruhé: obrácený

všechny je výrok Hospodinův. Vyhlásím jim své soudy

čeledi

severních

22

království

Jr 1,11—19

Ty však přepásej svá bedra,

a vyřiď „Odpovstaň Přijdou nad severu avšemi každá se přivalí jejich postaví zlo zlými svou skutky, soudnou že mě stolici opustili; sloves, Obsah pověření jejim vyznačen třemi dvojicemi u jiným na vchodu bohům všechny pálili obyvatele do kadidlo jeruzalémských země. bran, v nichž převládají slovesa destruktivní. Nelze však přehléd'"'V ■ ' '■ proti a klaněli všemse dílu jeho svých hradbám rukou. kolkolem nout ona dvě konstruktivní, jimiž jeho pověření vrcholí. Boření i proti všem judským městům.je nezbytný předpoklad noa ničení, rozvracení a podvracení vého stavění a sázení. Koncem či cílem jeho služby není zkáza, chaos, konec světa, ale odstranění všeho přestárlého, zastaralého, zlého, aby tu bylo místo pro nové. b)

Vidění a pověření 1,11—19

Prorok je ujištěn Bož! pomocí a smí nahlédnout do Božích záměrů*

JeremiáHospodin aby se 12

„Co sem

Nato mi řekl Hospodin:

Hle, povolám

16

mně jsem: dobře.

e

,

vi'

18 1 19

Hle, učinil jsem tě dnes sloupem železným* Budou proti tobě bojovat,

Jeremjášova viděná

23

všechno, opevněným a ale nic ca bronzovou jsem proti městem, ti přikázal. toběhradbou nezmohou,* x x neboť Jen nad celou já sezemí bndu jich s neděs, tebou í a ř jinak proti tě naplním vysvobodím králům judským, děsem z nich proti , tě, jejich velmožům, x je výrok Hospodinův." proti jejich kněřím* i proti lidu země, c.c slovní hříčka v H.: S-q-d > mandlovník 1 bdění (w. lln)< < 4-4:: pl, O’. — *- X O’; večerní, P V T (< ‘grgb místo ‘“rdbót, H.). — «+ až domů, O’. — d+ezaneehte ... patří, O’ P. f-f mluví do větru, V. — g-g nebylo v nich slovo Boží, O’ ~ V. — h-h všemocný, O’. — í,-fla tvé olivovníky, O’. — “H. zeptáte. — J-j nedbají práva, O’; přestupují hanebně má nařízení, V. ■— kspor vdovy, O’ V. — H XIV. — m_m X V, — a-n tleskají (k tomu) rukama, O’ V (0’A ~ H.). — °udělá, V. (1) :Gn 18,22—32 (2) :: Jr 4,2 (3) Jr 2,30; 7,28 : Iz 48,4 (5) Jr 2,20 [6) Jr 4,7 (8) Ez 22,11 (9) //v. 29 Jr 9,8 [15) Jr 8,22; Iz 28,11 (18) Jr 4,27 (19) Jr 16,10—13 (21) Iz 6,9tí : Mk 8,18 (22) Ž 104,9 (24) Dt 11,14 (25) : Iz 59,2 (28) :: Ex 22,21 Iz 1,17 (29) //v. 9 (31) Ez 13,6

by 14,20).

jiné ten, HosTo

Hlavním hříchem lidu je cizoložství, zpronevěra odpadnutí k baalovskému modlářství. vání „v domě nevěstky" ukazuje na zvyky Baalových ců (sr lKr 18,28). Modlářské cizoložství prostupuje celý těch, kdo se mu oddávají „hned jak vstanou", a to s vostí, o jejíž povaze vypovídá přirovnání k bujným ■ fsr Ez 23,20). Orgiastický ráz posvátné prostituce slova o vášnivém 'planutí* (dosl. řehtání) po ženě Tímto obrazem odsuzuje jeremjáš svůdný baalovský kult nosti, který se tolik liší od víry v Hospodina a jemuž oddal docela. Je jako zplaněná vinice (sr 'zdi* a sr Iz 5,lnn Jr 2,21 12,10). Hospodin proto vydává k jejímu pročištění, k odstranění zanedbaných a výhonků (sr J 15,2). 7-11

Hospodinu,

52

Jr 5,1—31

spravedlnosti 12-17 Lid naplněnév nevěřil v možnost Ježíši Kristu blížící (8. se pohromy. 4,25 5,18 VlPtklamné 3,18). Vsebejistotě celém J eruzalémě s ničím zlým se však vůbec nenašel nepočítal. nikdo,V kdo tom by jejbyl ještě v tomutvrto zují smyslu falešní spravedlivý. proroci. Hospodinovo slovo však není možno zmařit. Hlasatelé Přísaha, klamu ke akteré iluzí sepominou, lid rád jako uchyluje, když působí přejde napohled vítr. Své dojmem slovo svěřuje věrnosti Hospodin (sr Jeremjášovi Dt 10,20 Jr (sr 4,2), l,9n). ale Očistným Jeremjáš sou- vidí její neupřímnost. Lid se nenavrací k Hospodinu ani tehdy, když je trestán (Am 4,6nn). Otupěl a tvrdošíjně vzdoruje. Cestu pokání nenachází. Prorok lid omlouvá. Jsou to jen nuzáci. Nemají dost moudrosti, neznají Boží vůli. Obrací se proto k Velkým*, k předákům lidu* znalcům Zákona, kteří jsou za stav lidu zodpovědni a měli by být dobře obeznámeni s Boží vůlí. S 'velkými* je to však ještě horší. Zpřetrhali svazky s Hospodinem a prosazují vlastní vůli a ziskuchtivé zájmy. Všichni bez rozdílu se prohřešili. Jeremjáš nenašel nikoho, kdo by zadržel hrozivé tresty. Proto metla dolehne na prostý lid i jeho předáky. Jedni i druzí propadají Božímu soudu; neuniknou mu, jako neunikne člověk, je-li napaden dravými šelmami. Lev, vlk 1 levhart charakterizujt v Písmu úhlavní protivníky (sr Z

91,13 Jr 2,15 4,7 Oz 13,7n Abk 1,8 Mt 7,15 J 10,12 lPt 5,8), vystihuji

jejich dravost, záludnost a krutost. Tato dravá zvířata nabývají však v biblické*ftiluvě až démonskych podob (sr vk Z 22,14).

vůči

Sebezraňopřívrženživot náružihřebcům dokreslují přítele. plodse lid 'výhonky*; příkaz zbujelých

18n

Soud není poslední Hospodinovo slovo. Ani v nejtěžších trestech se Bůh svého lidu nezřekne. Přijde však ještě zajetí. Překvapený a v sebespokojenosti zaskočený lid se bude ptát po důvodu Hospodinova soudu. Jeremjáš ukazuje spojitost mezi zpronevěrou a trestem (Jr 16,lOnn). Lid propadl ve své zemi službě Cizím bohům, v zajetí bude sloužit, ba otročit cizím pánům. 20-25 Ani slyšení Hospodinova slova, ani možnost vidět jeho mocné skutky nepřimějí lid, aby v bázni, která je počátkem moudrosti (Př 15,33), a v pokání přijal spravedlivou odplatu. Slova „oči mají, a nevidí; uši mají, a neslyší“ napomínají rysy mrtvých neúčinných model (2 115,5n 135,lfm). Lid

se stal pošetilou

Sebejistota lidu jej zklame

podobný

bůžkům,

nerozumnost

se

jimž

Otročil: Hospodin

je slepý pokouší

53

a hlucífý. Jeho napravit poukazem

dem Božího 26-3i jeremjáš slova budou, připodobňuje sebejistý nešlechetnost lid i nepraví proroci a nespravedlispáleni jako vost dříví svévolníků ohněm (sr k Iz pastem 1,31). ptáčníků, kteří jsou patrně totožní s 'velkými*, ’Pronárod o nichž zdaleka', mluvil'pronárod dříve (v. mohutný 5). Záludně a odvěký*, loví lidi jehož jako prostřednictvím ptáky. Okrádají je ztrestá a nestarají Hospodin se o chudé svůj nevěrný a sirotky, lid, animá o pravrysy až apokalyptické du, právo a spravedlnost. (sr vk JI Lest 2,2). je Obdařen základem velkou jejích silou úspěchů bude řečímajetku a i duchem i jejich cizí významu Božímu alidu velikosti. (Iz 28,11 Vede33,19). se jim Dokonale dobře, ivybaven když jen k dočasně boji (Iz (sr 5,26nn) 2 73,18n.28). přinese Ani bíduproroci a smrt.aniZemě knězibude nezpustošena plní své poslání. a vše Nejůděsnější nutné k životu je, že „lidu i obětem to vyhovuje**. bude zničeno. Dokonalost Otřesný zkázyhřích podtrhuje nevěryi askutečnost, modloslužby, že také na němž réva se a fík podílejí jsou společně všichni bez určeny rozdílu, ke zkáze přivede (JIlid 1,12na Abk samý 3,17pokraj Jr 8,13).záhuby a zá-

na stvořitelský moři, hroznému položil hráz (sr dostala, respektuje,

Stvořiteli

modloslužby. cího deště.

stále

řád, a 2

na vzdoruje,

Proto

je

na svou nesmírnou moc. Bouřícímu se nepřátelskému vodstvu s bájnými obludami, 104,6hn Jb 38,8nn). Příroda tento řád, který rozdíl od vzpurného lidu, jenž svému porušuje zákon a umíněně se vrhá do zbaven Božích: darů, .včetně zúrodňují-

2

a

Líbeznou a rozkošnou Přitáhnou k ní pastýři 4 Posvěťte se k boji proti ní, 5 Vstaňte, vyrazme v noci 6 Toto praví Hospodin zástupfl: 3

7

Jako studna uchovává vodu čerstvou,

54

Jr 6,1—30

b a tak ono uchovává stromy svépoledne! azlo. niku.„Zporážejte Svévolníci dceru se vstaňte, a její paláce sijónskou se vyrazme ocitnou zničme!" umlčím za ve svými slepé .navršte uličce, v zoufalství, stády, z něhož v proti něm slyšet Jeruzalému o násilí násep. a zhoubě, není Je postaví Běda lidsky nám, si východiska. kolem neboť ní stany den Jediná se nachýlil naděje je v obratu a v návratu c cx To město stále mám musí před být sebou celé potrestáno, jeho chorobu a ránu x. k Hospodinu. a dlouží každý On spase, se jediný večerní co může bude stíny. zachránit moci. před záhubou. uprostřed něho je útisk.

I ) Nepřítel ze severu Lid ve své vzpurnosti přehořce truchlit.

6

1

6,1—30 setrvává

a

nedá

se

varovat.

Nakonec

„Prchejte do bezpečí, synové Benjamínovi,

utečte z v Tékoji zatrubte na polnici, vztyčte znamení nad protože ze severu a veliká zkáza.

Jeruzaléma, Bét-keremem, vyhlíží zlo

bude

8 9 10 11 12 13 14 15

Jeruzaléme, necli se napomenoutd, Toto praví Hospodin zástupů: Ke komu mám mluvit, Jsem naplněn Hospodinovým£ rozhořčením, Jejich domy, pole, spolu s nimi i ženy, Od nejmenšího až po největšího Těžkou ránu1 mého lidu léčí Zastyděli se, že páchali ohavnosti?

Marné je všechno varování „Jako vinici aťs.paběrkují jinak skoho dostanou všichni lehkovážnými Ne, marně varovat, se snažím od aby slovy: to tijetebe slyšel? ztlumit propadli odloučím, jiní, se h neznají Hle, „Vylej neboť od »Pokoj, proroka jejich je pokoj!« zahanbení. nauši napřáhnu až děti po jsou vkněze, ulicích neobřezané, svou Izraele. ruku jinak tě obrátím v pozůstatek zpustošený kraj, Jako vinař vlož znovu svou ruku na nemohou a všichni Ale Proto spolu žádný padnou klamou. pokoj tomu obyvatele nas padajícími, věnovat není. besedující pozornost. jinochy; země, v zemi neobyvatelnou.“ na úponky Hle, polapen je výrok Hospodinovo Hospodinův. budee.“ zároveň slovo je jim muž i žena, stařec potupou, i ten, kdo nelíbí dovršil se jim. své dny.

55

chamtivosti, nestydí, 1 * "-

16

Toto praví Hospodin:

17

Ustanovil jsem nad vámi strážné: Proto slyšte, pronárody, k poznej, x co še s nimi bude dít1! Slyš, země: Nač je mi kadidlo, které přichází z Šeby, Proto praví Hospodin toto:

18

19 20 21 22

Toto praví Hospodin:

23

Chopí se luku a oštěpu,

56

pospolitosti

{ země.

.:

JF 8,1—30

„Stůjte Věnujte Hle, nejlepší na pozornost vonné cestách keření hlasu polnice! a já tento země? vyhlížejte, uvedu klopýtnou „Hle, budou ze severní kladu v krutí čase, země přichází před kdyjebudn a z dalekš nebudou lid, trestat,;; znát lid; slitování, 1 na Vaše ptejte Ale zápalné oni seřekli: na tento ^Nebudeme oběti věčnosti!: nedojdou lid dávat pozor.« zlé věci, překážky, jejich praví pronárod Hospodin." hlas veliký astezky povstává klopýtnou bude z nejodlehlejších hučet ozalíbení, ně, jako koutů moře, m Kdevaše ovoce je jejich obětní ta úmyslů, dobrá hody cesta? Vydejte příjemné." se po ní otcové přijedou spolu na koních se syny, ,snil nejsou neboť a vaše nevěnovali duše naleznou pozornost klid. mým slovům sousedé i druhové zhynou." Ale a můj onizákon řekli:si»Nepůjdeme.« zprotivili.

k

,

M

Jenjsme o něm ochably nám zachvátila nás úzkost 25 Nevycházej na pole, 26 Opásej se žínicí, dcero mého lidu, 27 „Ustanovil jsem tě, abys P přezkoušel můj lid, 28 q Všichni jsou to umíněnci umínění, 29 Měch supí,

zaslechli

zprávu, ruce,

x x x

a ké

a_a ’" X O’. — pk nejistý; Odňata bude (tvá) vznešenost (< r-m-h místo d-m-h, H.j, sljénská dcero, O’; Líbezné a rozkošné připodobnil 1 jsem sijónskou dceru, V [< d-m-hl> místo d-m-V -, H.). — b základy, O’. ; c"c (tak Je) před ním, O’. — d + trápením a metlou, O’. — e svůj (XV) košík, O’ V. — fsvým, O’. — g-g ale Zadržel jsem (je) nezničil je docela, O’. — h Vyleji, O’. — i + dcery, V. — J odvě+ Hospodinovy, O’. vy, kteří pasete svá stáda, O’.

Kolkolem děs

národy, O’ (0’A = :: jako oheň, O’ (< přezkušovanými národy w

H.). ke’éš (i

— m + a místo ke’í$, H,). ty) byla

vozech, OV — o vás, přezkoušena

—» O’ a

57

dosl. jako P. — P“P poznala

muž; mezi mne,

zkoumal utrhají, ohně jeho vytéká % ' ' ^ . ^ . ^ -v yáz seřazeni a nechoď lbolestné e j s e Tr P Jako křeče n pkudy eryzost. lmuži ujako , -na : .n.rodička. . 'k' chodí boji olovo, cestu, jsou tavič Poznáša zmá přezkoušíš bronzu nadarmo a P jako jejich zenad cestu.: přetavuje, železa, nepřítel konej proti smuteční tobě, dcero obřady sijénsfcá." jednorozeným, :meč. všichni zlí ?Kolkolem se neodloučí. jsou toděs! zhoubci. přehořce truchli, “Nazvou je stříbrem náhle odvrženým, neboť přitáhne 0 je odvrhl Hospodin." na nás neboť zhoubce.

když přezkouším, O’. i se podvodem, V. — r jejich zloba, O ’ V .

—

Všechna

ta

odpadlická

knížata

zabývající

1-8

Sugestivně lící prorok nepřítele táhnoucího od [sr 1,14 4,6), jak se připravuje, aby zasadil rozhodující Jeruzalému. Vše se však děje z vůle Hospodinovy. 9-15 Nejen Jeruzalém, ale ani pozůstalý izraelský lid unikne soudu. Nepřátelé seberou všechno, co ještě zůstalo pdběrky po vinobraní (Abd 5). Navíc 1 prorok dostává poslání: jako vinař má vyříznout ty úponky, které ovoce (J 15,2). Hospodinova výzva staví proroka do svízelné

58

Jr 6,1—30

(1} Am 1,1; Jr 1,14 (3) Jr 4,16 (6) : Jr 5,1 (10) : Jr Jeremjáš 4,4 Sk Jeruzalém nikomu neposkytne útočiště. Proto (13—15) Jr 8,10—12 :Ez tam 13,10 ITe 5,3 (16)bezpečnější : Mt 11,29 vybízí7,51 Benjamínce, kteří se utekli, aby hledali (17) Ez 3,17 (19) Iz 1,2 (20) Z 40,7 Iz 1,11 (22) Dt 28,49 místo.Jr 5,15 Hlas polnice —8,10t-k- = (22n) Jr 50,41n z (25)Tékoje : Jr 20,3 (slovní hříčka (26)Tékoa Jr 4,8; Am troubit) blížící se Boží soud a vztyčené znamení (28) : oznamuje Ez 22,18 (světelné nebo kouřové) nad blíže neurčitelným Bét-keremem ukazuje směr útoku. Na Sijón, místo pro modlitbu a bohoslužbu, dolehne zkáza, kterou postupující nepřítel přinese dceři sijónské. Mluví se zde o ní jako o 'líbezné a rozkošné*, té, která poskytuje potěšení. Jeruzalém byl bezpochyby krásné a bohaté město, zahrnuté Boží přízní (Ž 48,2—4 sr Ex 15,13.17). A nyní jeho paláce i chrám, o němž se věřilo, že je nedotknutelný (sr Ž 78,69 Iz 28,16 31,4n :: Jr 7,4), budou zničeny. Všechno se stane kořistí nepřítele, jako je spásána pastva cizími pastýři a stády. Jimi jsou míněni velitelé dobyvatelů m jejich vojska [sr Nu 22,4); ta oblehnou město a zmocní se ho. Prorok cituje bojové výzvy, jaké zazní v nepřátelském vojsku. To se posvětí k boji proti Jeruzalému, který bude probíhat nejen ve dne, jak bylo obvyklé, ale i v noci (sr Gn 14,15 Sd 7,19). Sám Hospodin se připojuje k těmto bojovým výzvám a tím potvrzuje, že tento trest musí přijít. Město si nezaslouží slitování. Je přirovnáno ke studni, která přestala být zásobárnou čerstvé vody. Jeruzalém je také zásobárnou, ale zla, které šíří a rozlévá i do okolí. Je z něho slyšet křik a sténání těch, kteří jsou vydáni násilí, jež tam vládne. Ještě jednou vyzývá Hospodin Jeruzalém k pokání. Tak se ukazuje Boží láska: zamiloval si svůj lid a čeká do poslední chvíle, zda se k němu navrátí.

severu

úder

ne-

jako

nové nenesou

16-21

Čím je větší zatvrzelost lidu, lid, aby hledal dobrou cestu, která jim dal bezpečnou cestu, ke které (L 16,29). Lid je však odmítá, a tak Hospodin dal lidu strážce, kteří mu a tak jej vést: proroky, kteří měli a kdykoliv byla porušena, lid varovat a ohlašovat soud (sr Iz

Ani pozůstalý lid neunikne soudu

tím více Hospodin vybízí vede k pokoji. Hospodin ukazoval Zákon a Proroci si sám připravuje záhubu. měli zvěstovat Boží vůli, sledovat dodržování smlouvy,

59

21,6 situace. 52,8Lid Ez 3,17 přestal 33,7nn poslouchat Abk 2,1). Odmítnutí a neměl výstrahy ani zájem promu poroků rozumět. je projevem Hospodinovo neposlušnosti slovo, proroku a odporunejsvětější, vůči Hospodinu. považuje Hoslid podin za svou odsuzuje urážku. ústy Ani svého vnímatproroka už je není zpohanštělou schopen, bohoslužbu, má 'uši ne4 kdy obřezané pouze {sr vnějšími srdce obětními neobřezané, úkony Dt 10,16 si člověk Jr 4,4). chtěl Prorok zajistit je Boží tím sevřen přízeň a „naplněn (sr 1S Hospodinovým 15,22 Iz l,llnn rozhořčením Oz 6,6 44Am . 5,21nn Mi 6,6nn;Všichni, Ž 40,7 50,14.23 muži,5l,17n ženy61,9 i děti, 69,31 budou lapeni 141,ln). jako ptáci Jádremdo sítě a smyslem (sr Am izraelské 3,5 Iz oběti 8,15 měla 28,13) být a láska vše, a cověrnost mají, Bohu, se dutané a ta uchvatitelům. se pak projevovala Objevuje poslušností. se zde iHospodin trojina známá odmítáz oběti desátého zbavené přikázání: domy, pravého obsahu:ženy, „Nač pole je mi...?“. (podle Není-li Dt 5,21). oběťDomy výrazem naplněné vděčcizím poslušnosti nosti, duchem nejsou a úcty,už Bohu obrazem se nelíbí. domu Hospodinova, ženy vystavípřestanou do protikladu kult a synů život zaslíbení založený naa smloudané Jeremjáš cizincům být obětní matkami pole vě. Izrael stanou ve svémmísty poblouzení převzal mnohé kenaanské za bohose opět modloslužby. To všeprvky na něz dolehne to, služby. StředemBožím se zdeslovem, staly oběti a darysepřinášené že pohrdali chamtivě hnali zabožstvu, ziskemabya byla nezískána a přízeň. izraelské založenéProroci štítili jeho se náklonnost ani úplatků (srSmyslem Jr 22,17 Abk bohoslužby, 2,9 Ž 119,36). •a kněží ujišťovali dokonce o pokoji, tedy o přítomnosti Boží milosti a požehnání, jako by všechno mezi lidem a Hospodinem bylo v pořádku. Klamali tak beze studu a bez výčitek svědomí. Pokud se člověk dovede stydět, není jeho svědomí zcela otupené. Protože však proroci bezostyšně a lehkovážně jednali, dolehne soud i na ně.

22-26

A opět mluví Jeřemjáš o tajuplném nepříteli ze seNechce tím jen komentovat politickou situaci, ale dává srozuměnou, že přichází soud, který vykoná cizí pronárod ze severu (sř Jr 1,14 4,6 5,15n 6,1), krutý a nelítostný (sr Iz 5,26nn Abk l,6nn), skvěle vyzbrojený a připravený k boji, který nese na sobě rysy nadlidské. Proto se lidu zmocňuje úzkost a panika. Meč nepřítele bude hrozbou všude, na poli i na cestách. Žíněné roucho a popel, vnější známky smutku, nářek nad mrtvým, truchlení jako při smutečních slavnostech představují konec bezstarostného života neposlušného lidu. 27 -30 jeřemjáš má 'přezkoušet liď, zjistit jeho vinu a opravdovost pokání. Výsledek zkoumání a šetření je otřesný: pohanské kulty na výšinách a orgie, které s tím souvisely, přísahy při ne-bozích a uctívání model, nevíra v Hospodina veru. na

60

a odmítání proroků, utiskování slabých a

úpadek mravů ožebračování

Jr 6,1—30; 7,1—15

a rozbití rodinného chudých, sobectví a

života, bez-

na smlouvě Hospodina s lidem, bylo a obnovování smlouvy. 2. ODPADNUTÍ ODpřipomínání HOSPODINA Bohoslužba byla odpovědí na Boží slovo a Boží čin, na Boží lásku a milost.

NEZŮSTANE BEZ TRESTU

a ] V bráně Hospodinova domu 7,1—15

7

Prorok má lidu ukázat na zvrácenost jeho pojetí bohoslužby a vyzvat jej k nápravě života. 1x

Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremiášovi:

ohlednost bohatých. Krátce Celkový rozpad pořádku a řádu všech oblastech. Všichni jsou jako falešné stříbro. Byli darmo vychováváni slovem Božím, zbytečně přetavováni ným ohněm soudu božského taviče (sr Iz 1,25 Ž 12,7). stříbra ukazuje se jen struska a nepotřebné příměsky; ty jako bezcenné odhozeny. Izrael opustil Hospodina, a bude zavržen.

ve naočistMísto budou proto

2

„Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam toto slox va. Řekneš*: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni judejci, kteří vcházíte těmito branami klanět se Hospodinu x.“ 3 Toto praví Hospodin zástupů2, Bůh Izraele: „Napravte a své cesty á své skutky a nechám vás přebývat1 na tomto 4 b místě. Nespoléhejte na klamná slovac: »Je to chrám Hospo5 dinův, chrám Hospodinův, * chrám Hospodinův *.« Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zacho6 vávat právo, nehudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-Ii na tomto místě prolévat nevinnou krev a ne7 a budete-!! chodit ke své škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat * na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal 8 vašim otcům na věky věků. Ale vy spoléháte na klamná slo9 va, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými d 10 bohy ? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto e domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: »jsme vysvobozeni^ To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavn nosti?® Což se stal ve vašich očích tento 8 dům, * který je nazýván mým jménem*, úkrytem lupičů? Hle, také já vidím, je výrok Hospodinův. 12 h Jen jděte do Šila, na místo , kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu 13 svého izraelského lidu naložil. Nyní tedy, protože jste se x dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův* mluvil jsem x k vám, nepřetržitě jsem mluvil*, ale neposlouchali jste, vo14 lával jsem vás, ale neodpovídali jste, proto naložím s domem, s který je nazýván mým jménem s a na který spoléháte, s místem, Jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně jako jsem 15 naložil s Silem. Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny1 vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo."

61

Nový příkaz prorokovi

*.*-* X O’. — a'a budu přebývat s vámi, V (vv. 3.7)* :— b +’svoje, O’.—- c + neboť vám naprosto neprospějí, O’. ^ d + sobě ke zlému, O’. — « Zdrželi jsme se páchání všech těchto ohavností, O’. — £mflj, O’. — g-*Kde je vzýváno mé jméno, 0’ V [vv. 11.14.30). — h + mé, H.O’V. - i x O’. (3) Ir 18,11 23,5 28,13 (6) Jr 5,28 [12) Joz 18,1 1S 4,3.12 Ž 78,60 2Kr 17,18.20.23

(9) Oz 4,2 (11) > Mt 21,13 (13) Jr 25,3; Iz 65,12 (15)

Sedmou kapitolou začíná nový oddíl (k. 7—10), který

1-4

poslán, ba donucen samým Bohem (sr Jr aby vyřídil jeho vzkaz všem Judejcům, kteří spoléhali na chrám. Vycházeli ze staré představy, že chrám je příbytkem Božím. Trojím opakováním slov „chrám Hospodinův11 chtěli magicky zajistit působení božských sil skrze chrám, celému Judsku. Chrám tedy lidu nebyl místem, kde by se především stavěl pod Boží slovo a Boží nárok, nýbrž místem, kde chtěl Boha zastihnout a zavázat si ho podle vlastních přání a představ. Hospodin však je svrchovaný a není připoután na žádné místo ani spoután žádnými obřady (Iz 66,ln). 5-7 Prorok ohlašuje, že záchrana lidu je jinde: v nápravě celého života. Nestačí přicházet do chrámu s obětmi (Iz l,lln Oz 6,6 sr 1S 15,22) . Je třeba upřímné zbožnosti, která se projeví i ve vztahu k bližnímu, především k bezprávným a poníže17,16

Jeremjáš Am

je 3,8),

62

ným (bezdomovcům, vdovám, sirotkům — sr Iz 1,17 8-11 Lid spoléhá na

10,2 Ž klamná

Jr 7,1—15.16—2®

slova

vyhlašující

falešnou

94,5n). Slova shrnuje různéo prorocké prolévání výroky nevinnéo krve následcích se vztahují odpadnutí na bezoď Hospodina. práví, násilí a zvůli mocných vůči všem slabším, zvláště pak asi vůči Poměry prorokům, byly zlé. kteříZbožný byli nejednou král Jóšijáš pronásledováni, padl v prohrané žalářobitvě ba váni, u Megida i zabíjeni, (609), aby jeho jejichsyna poselství Jóachaza nemohlo (Šalúma) být po slyšeno tříměsíční a nemuselo vláděseodvlekl ho uposlechnout vítězný farao(sr Néko Jr 26,15.23 do Egypta 2Paa 24,21 za vládMt ce dosadil 23,35). Hospodin jiného přebývá Jóšijášovajensyna, uprostřed Jójakíma, věrného Z východu lidu anadto jen hrozilo nebezpečí poslušný lid má naději odnaříše Božínovobabylónské, ochranu a Boží blízkost. která právě zničila Asýrii a byla v prudkém rozmachu. Do takové situace mluví Jeremjáš k těm, kteří přicházejí do chrámu (snad o podzimních svátcích) a spoléhají na chrám,. Jóšijášem očištěný, jako na záruku Boží ochrany a bezpečí. Hospodin přece zaslíbil, že jeho jméno bude v chrámu dlít navždy uprostřed lidu (sr 2Pa 7,l5n). Lid se proto domnívá, že když přichází do chrámu a plní své kultické povinnosti, je už tím všechno v pořádku a Bůh je mu za to dlužen svou ochranu. Z této pověrečné představy jej Jeremjáš vyvádí.

jistotu,

bezstarostně se oddává modloslužbě, přikázáním a dopouští se bezpráví proti bližním. Při tom se:

jedná

proti

Božím

Soud nad svatyrů v Sílu, někdejší ústřední svatyní izraelských kmenů (sr 1S ln), má být výstrahou lidu, který spoléhá na chrám (Ž 78,56—64). I tehdy příčina zkázy vězela v neposlušnosti. Kromě svatyně v Sílu, zničené v polovině11. stol. př. Kr. Pelištejci, připomíná Jeremjáš ve v. 15 i úděl. severního království, poraženého a odvlečeného do zajetí Asyřany v r. 721. Toto království proroci často nazývají Efrajim podle nejsilnějšího kmene, jako byl jih nazýván Juda (sr 2Kr 16 „Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování i a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším.. 17 Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích 18 Jeruzaléma dopouštějí? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu k 12-15

Soud nad svatyní v Sílu výstrahou

nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, a tak mě urážejí. 19 Urážejí tím opravdu mne?

je

výrok

63: Hospodinův.

Což

24,20).před Hospodina v jeho chrámu. Tím činí z chrámu útulek staví nešlechetníků a vzpurníků, místo, kde bují svatokupectví, kde si lidé chtějí za obřadní zbožnost koupit od Boha přízeň a ochranu. Na to navazuje i Ježíš (Mt 21,12n).

b J Hospodin nevyslyší neposlušný lid 7,16—28

Hospodin žádá na lidu poslušnost. Prosby neposlušného lidu nebudevyslýchat.

20 nedělají ostudu sami sobě?" Proto praví Panovník1 Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne." 21 2 Toto praví Hospodin * zástupů, Bůh Izraele : „Přidejte 22 své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso! Nemluvil jsem k vašim otcům o zápalné oběti a obětním hodu y den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské; žádný takový příkaz jsem jim nedal. “Přikázal jsem jim jedině toto: »Poslouchejte mě a budu vám Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všechm cestách, jak jsem vám přikázal, a povede se 24 yám dobře.« Ale neposlechli11, své ucho nenaklonili, žili

15-20

Ačkoli bylo výsadou i povinností proroků modlit se za lid Xsr Mojžíš, Ex 32,11—13.31—33, a jiní), Jeremjáš se už za M přimlouvat nemá, nebude vyslyšen (sr 11,14 14,11 15,1; sr též Gn 18,23—33 Am 7,2 —8). Jak venkov, tak Jeruzalém je plný modloslužby. Uctívají ’královnu nebes 4, totožnou se známou kenaanskou bohyní Astartou (Aštoret) či babylónskou Ištarou, i další bohy.

84

Jr 7,16—28

kultsvého je ve staré Palestině dobře doložen nálezy sošek bohyně, podle IŠiařln záměrů zarputilého a zlého srdce, obraceli se ke 25 amni to izády v izraelských domech. ženy, (sr Jr a ne tváří, a Tomuto to ode kultu dne, propadly kdy vašinejen " otcové vyšli 44,15nn), nýbrž celéažrodiny^ plodnosti zvířat z egyptské země dodnes.Ištar-Astarté Posílával byla jsem bohyní k nimiP nepřetržitě 26 ivšechny lidí a úrody. Koláče, připravované její počest (Jr 44,19), měly pravděsvé služebníky proroky,na posílal jsem je denně, ale podobně zvláštní tvar, nejspíše tvar hvězdy, protože symbolem bohyně neuposlechli mě, své ucho nenaklonili, zůstali tvrdošíjní a jedbyla hvězda (Venuše). nali hůř než jejich otcové. 27 Vyřídíš jimi všechna x tato Slova, Zajímavou obdobu máme ze starých Athén. Tam se k poctě Artemix ale oni tě neposlechnou, budeš k nim srpku volat, měsíce, a neodpovědí ti. dy, bohyně měsíce, dělalo pečivo v podobě zvané řecký 28 x Řekneš jim : Toto je pronárod, který neposlouchá Hospodiselénai — ‘měsíčky*. Je pravděpodobné, že některé tradiční, starodávné 2 na, xnašeho svého Boha a nedá minulost. se napomenout. Ztratila se věrnost, tvary pečivá mají, podobnou je odfata jejichseúst.“ Tytoodkoláče přinášely zároveň s úlitbou vína. Taková modloslužba je ovšem hrubým porušením smlouvy s Hospodinem (sr Ex 20,lim), je í k slitování O’; k vztahu chvále,k pádu V. —Jeruzaléma. k vojsku, O’; královnou hříchem, který prorok nad uvádínimi, do přímého nebes míněna bohyně Ištar (sr 44,17—*19)^ — 1 X O’; Bůh, V. — m 4- mých, O’. — a + mě, 0’^ — ° jejich, 0‘ F V. — p vám, O' V.

Svým modlářstvím neškodí lid Bohu, ale sám sobě. Pro[16] Jr 11,14 14,11 :: 1S 12,23 (17n)aIzposkvrnila 85,11 Jr 19,13tak 44,17.19 tože modloslužba pronikla celý život lidu (21) : 1S 15,22 (22) : Am 5,25 Mi 6,6—8 Sk 7,42 Jr 11,4 24,7 31,33 32,38 Ez 11,20 14,11 37,27 85,S (25) Jr 25,4 ;(26) Jr 18,12 (28) : Jr 5,1

(23) Lv 28,12 (24) Jr 11,8 : Iz

21-28

Jeremjáš opět předstupuje před lid ve jménu Boha smlouvy. Jeho vystoupení proti obětem lze srovnat s výroky jiných proroků (sr Iz 1,10-—17 Am 5,21—27 Mi 6,6—8). Při 'obětním hodu' se na oltáři spálila jen část zabitého zvířete (obvykle něco z vnitřnost a tuk, Lv 3), zatímco zbytek sloužil jako obětní hod. Při 'zápalné oběti' se spálilo celé zvíře (Lv 1). Zde vybízí Hospodin ironicky lid, aby jedl i zápaly, tedy to, co bylo vyhrazeno samému Bohu, když už v jiných věcech se hříšně zmocňuje toho, co je výhradním právem Božím. Hříchem lidu jsou všecky oběti tak znehodnoceny, že jsou před Bohem bezcenné (sr Oz 8,13). Tuto kritiku dovršuje Jeremjáš prohlášením, že Hospodin Izraeli o obětech nic nepřikazoval, když jej vyváděl z Egypta (ale sr Ex 20,24 23,18 Dt 12,6n), že jediným požadavkem byla poslušnost (sr 1S 15,22 Mi 6,8). Prorok se za lid už nemá modlit 65 Teprve lid vysvobozený z egyptské poroby bude způsobilý přinášet bohulibé oběti. Prorok se dovolává smlouvy, uzavřené celou Jeremjáš zemi, zasáhne vycházíBoží z tradice trest ipříbuzné všechno tradici na ní (sr představované Jr 4,23—28 9,9n [== lOnOzeášem. prorokem K] 12,4 Ř 8,22) V ní jakohraje požár chrám (Jr 17,27 2Pt na 3,7). Sijónu, království a Jeruzalém úlohu celkem podřadnou, zato je položen veliký důraz na vysvobozující zásah Hospodinův ve prospěch zotročeného lidu. Zdá se, že tato tradice exodu byla zvlášť silná v severním Izraeli, tedy v kmenech, které se hlásily k 'praotci' Josefovi. Ozeáš, jediný prorok původem ze severního Izraele, jehož proroctví máme ve SZ, z této tradice vychází. Jeremjáš k ní má velice blízko. Tím, že oběti nespojuje s Božím příkazem, je blízký novozákonnímu stanovisku. První církev se tu měla oč opřít, když vyzdvihla význam jediné oběti Ježíše Krista. Ale Jeremjášovo stanovisko k obětem (a k chrámu), vycházející z tradice exodu, vlastně zachránilo i Izraele. Díky tomu přežil zničení chrámu a zastavení obětí. Neposlušnost a vzdorovítost lidu má ovšem dávnou minulost: už na poušti se lid Bohu vzpouzel (Ex 32,9 Nu 14,In aj.), stále znovu se k Bohu obracel zády (sr Ž 78 106 Am 4,6nn). Výzvy proroků zůstávaly bez ohlasu. Lid už ani ústy Boha nectí (sr Iz 29,13), věrnost zmizela z jejich úst, páď je neodvratný.

při vyvedení z Egypta (Ex 24,1—8), zpronevěřil. Podobně mluví Izajáš naklonit Boha, aby vyhovoval lidským přáním (Iz 1,13).

jenže proti

lid se obětem,

této které

smlouvě mají

29

Odstřihni si q vlasy svého zasvěceníq a odhoď je, Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, s který je nazýván mým jmé31 nem *, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskvrnili. V Tfifetu, který je v Cdolí syna Hinémova, postavili posvátná návrš! a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani má to nepřišlo na mysl. 32 Proto, hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: »Tfi£et *« ani »Udolí syna Hin6mova«, nýbrž »fjdolí vraždění *«. V Tófetu se bude pohřbívat a až nebude 33 místo, stanou se mrtvoly tohoto lidu pokrmem nebeskému 34 ptactvu a zemskému zvířectvu, jež nikdo nevyplaší. Způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane 30

66

hlas veselí, hlas země bude obrácena v trosky."

8

radosti, r

hlas

ženicha

i

Jr 7,29—8,3 hlas

nevěsty,

r

zapěj na holých návrších žalozpěv, 1protože c ] Trest za modloslužbu Hospodin zavrhl a odmrštil

„V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů pokolení, na něž se hněvá. ■ 7,29—8,3. : kostí judských králů, kostí judských velmožů, kosti kněží, kostí Lid se shledá s následky své modloslužby. Mamě bude hledat po2 proroků i kosti obyvatel Jeruzaléma a předhodí je slunci, moc ua celého nebeského zástupu. měsíci a celému nebeskému zástupu, které milovali a kterým S . ■ sloužili, za nimiž chodili, jichž se dotazovali a jimž se klaněli. Nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůjb na povrchu země. 3 A všichni ostatní, kteří zůstanou z této zlé čeledi na všech ostatníchc místech, kam jsem je zahnal, raději zvolí smrt než život, je výrok Hospodina zástupů." (vlasy) hlavy, O’; vlasy, V. — r-r svými rty, O’ (-f-Hospodine, O’. — c Bůh, O’. — dty, který jsi (živý, věčný), O’. — e zemi, O*.— * + lživě, O’. — 8 zlou smrtí zemřou, O’. — Z vašich očí ať, 0’j i X O’ V. — i*i odtáhli do země, kterou neznali, O’ ~ y. — k-k dosl. není pro nás uzdravení; sr O’ ~ VJ

Obrovské sucho zachvátilo zemi. Je to trest za nedor držpvání Zákona a za modlářství (sr lKr 17,1 Am 4,7n Ag l,il Jr 50,38). Zatímco ve městě se obyvatelstvo snaží někde získat alespoň trochu vody a bohatí posílají dokonce své služebnictvo i k vzdálenějším cisternám, rolnícimají starost 7-9 Všeobecná nouze, jež postihla zemi, přiměla Judejce ke kajícímu obřadu (sr vk Sd 20,26 lKr 8,33n). Patrně se chystali vyhlásit všeobecný půst (v. 12), jehož pevnou součástí bylo vyznání hříchů (v. 7 sr vk JI l,13n 2,12n). Vyznání hříchů, vzývání Hospodina jako zachránce (sr 2 22,2—6), ono vyčítavé ’proč‘, jímž se věřící dovolávali toho, že jde o Boží lid a že tedy sama Boží čest je v sázce (sr JI 2,17), to vše mělo přimět Hospodina, aby se znovu rozpomenul na svůj lid a neHospodin odmítá pokání z nouze 99 choval se k němu jako pocestný, který zajde přespat do hostince jen na jednu noc (sr Gn 19,2 24,23.25.54 Sd 19,6.9n.l5 1-6

(4) JI 1,11 (7) Jr 2,19 14,20 Da 9,4—9 (11) se Jr 7,16 Iz 0 úrodu. i°-i6 Marné z prorokových jsou však ústjejich zaznívá snahy. tvrdá Musejí odpověď stydět Boží.(12) a Místo han58,3;jako Jr 6,20sesvému (14) jedinému Jr 23,21.32 lid 27,14n 29,8n Ez 13,6 (15) : DtJI bit tak, aby byli věrní bude hanbit Bohu propadlý (Dt 6,4), modlářství běhají (sr za všelivk 18,20 (16) Jr 9,21 (17) Jr 13,17 (19) Jb 8,15 (20) 2 106,6 1,11). Jr jakými Nic bohy nenía platné, bůžky, především že se z jeruzalémského za Baalem, odchrámu něhož čekají ozývá 3,25 žalostný déšť a úrodu. nářek Atěch, kdyžkteří na ně se přijde obléklibída do roucha a hlad, kajícníků. teprve se Bůh rozsám seslal ránu pomínají na Hospodina sucha na všechen a volají lid. Lidský k němu. hřích Takovéto zasáhl pokání z1 nouze přírodu. a půst Zajen lidský povrchní hříchvšak musí Bůhtrpět nemiluje i němá (sr JItvář 2,12n(sr vk Gn 3,17 R 8,19—22) . Laň opouští pro nedostatek potravy své sotva narozené mládě, divoký osel trpí nedostatkem trávy a s vyhaslým zrakem, vyčerpán žízní a horkem, jako šakal větří, aby nozdrami zachytil alespoň závan vláhy.

20,4). Hospodin je přece nazývá, nemůže se tedy který je u konce sil. zvláště z některých žalmů [ = 6 K] 10,21 Jr kající modlitba judského lidu (sr 2 44,24).

Bůh Izraele, jeho jménem se Boží lid k němu chovat netečně jako bohatýr, Označeni Hospodina jako bohatýra známe (2 24,7—10; sr Dt 10,17 Iz 9,5 32,18). Výkřikem „Nezříkej se nás“ končí

Tato tíživá situace lidu přivádí proroka k slzám [sr Jr 9,1 13,7). Vidí kolem sebe zkázu a zmar. Jeruzalém je plný mrtvých a ti, na něž se lid obracel o radu a poučení, kněží a proroci, bloudí zemí jako smyslů zbavení. Jeremjáš se znovu dovolává Boží lásky, znovu chce pohnout Božím srdcem. Vyznává hřích lidu. Izrael se proti Hospodinu těžce provinil. Ale Hospodin jej přece nemůže nadobro zavrhnout a zrušit smlouvu uzavřenou s těmi, které si sám vyvolil. Nemůže dovolit potupit Jeruzalém a Sijón, trůn své slávy (Jr 3,17 sr Mt 5,35). Zůstává jedinou nadějí těžce zkoušeného lidu. Vždyť život a úděl lidu i člověka není závislý ani na klamných modlách ani na přírodě a jejích rozmarech, nýbrž vposledu na Hospoi dinu a jeho milosti. 17-22

,100 :

/

: ,Jr 14,1—22; 15,1—9

Za 7,3 Iz 58,3—7). Proto nemůže odpustit judskému lidu. Ti, AnirtyMojžíš Samuelnemohou nepomohou kdo Boha etíh) pouze a ne asrdcem, se ničeho jiného dočkat, než smrti způsobené hladem a válkou. Jeremjáš se nemá za 15,1—9 lid přimlouvat (sr 11,14). On však Prorok ohlašuje Boží hněv proti judovi a Jeruzalému, Hospodin u2 se snaží Hospodina obměkčit. Snaží se omluvit svůj lid. Poukanení ochoten slyšet přímluvné prosby. zuje na proroky, kteří právě ve jménu Hospodinově ujišťovali lid, žít vmi klidu Ale Hospodin tyto proroky . 15 že 1 bude Hospodin řekl:a„Iblahobytu. kdyby se přede mne postavil Moja nepovolal, ačkoli se dovolávají Prorokovali jen jej® žíš a Samuel , nepřiklonil bych jeho se bkjména. tomuto lidub. Pošli 2 své sny svá přání, které : byly věštba. Nenaode mnea pryž, ať- odejdel Ažklam ss těa nicotná budou ptát: »Kam raáiae pomínali a nevarovali lid před scestím, nýbrž snažili se mu odejít?«, řekneš jim: Toto praví Hospodin: zalíbit lichotivými a příjemnými slovy (sr 2Tm 4,3). Za toto lživé svědectví neujdou trestu. Zahynou také hladem a válkou spolu s lidem, který jim uvěřil.

3

„Ztrestám je na čtverý způsob, je výrok Hospodinův: mečem, aby zabíjel, psy, aby vláčeli, nebeským ptactvem a zem4 d ským zvířectvem, aby žralo a ničilo. Učiním je obrazem d hrůzy pro všechna království země kvůli Menašeovi, synu judského krále Chizkijáše, kvůli tomu, co páchal v Jeruzalémě." 5 M:

Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme?

Kdo"k';tobě:žajdéjaby'se'zeptal,i;: 6 Ty sám sis mě přestal všímat, 7 Převěju je lopatou na obilí v branách země, 8 Zůstane mi v němí víc vdov ;: ÍJeště zá dne jí zajde slunce.

101

Hospodin nevyslyší přímluvné modlitby

: i: : : e { ;jak'Se je o než Kdo děti písku tipe projeví 'ti:daří? připravím stydět, výrok v srarti, moři. účast? ^rdít : ,propadne studem. zahubím Hospodinův, svůj lid: Kd®Bude je určen smrti* -■'V V; Kteřržůsfia^ odešél Za od svýchpřivedu cest jsimeči, se neodvrátili zhoubce ode « f. meči, mněl kdopoledne h Napřáhnu “ na namatku tebe tváří ruku i ajejich na zničím mládence tě;nepřátel, . kdopřed hladu, hladu, F VI x x stálé Náhle ohledy je výrok přepadnu mě Hospodinův unavují. iněsto .“hněvěm a hrůzou. kdo zajetí, zajetí.^ :':9Žchřatóe^sefíminásobná rodička;; : ; ■ x,x-x x O’. — s + 3 Áron, 0’A. — b-b k nim, O’. — tento lid, vypustí duši. f c

O’. —

d-d Vydám je útlaku, O’ V. — e budou připravení, O’. •*- f* zničili můj lid pro jeho zvrácenosti, O’. — 8 zhoubu, O’. — h-hcv na matku mládenců, V (< H.; bůchůr ve smyslu kolektivním?); mládence [pij na matku, O’; nebo: na matku vyvoleného [? sr báchůr, sg).

1-4

trvává jako (1S 7,9

Prorokova přímluvná modlitba na svém rozhodnutí (14,lln). byli Mo/žíš (Ex 32,11—13.31n Í2,19 Ž 99,6), by nezachránili lid.

Ani Nu

Boha

neobměkčí. tak velcí 14,13—19] a

Otázky adresované Jeruzalému jsou plné citu s lidem, který nenachází nikde útěchu Iz 51,19 sr Na 3,7). Hospodin nemůže dále lid k němu obrací zády. Obraz o převívání obilí nu, kde plevy odnáší vítr (sr Ž 1,4 Jr 13,24 Mt 3,12 L 3,17), • 5-9

102

bolesti (PÍ přihlížet, kdesi

Jr 15,1—9.10—21

(1) Ex 32,11 7,9kodex : Ez 14,14 (2) Jr 43,11. : Za 11,9 f3J Jr Boží Alexandrijský septuagintní Árona Ž 99,6), je výpovědí o 1SBožím soudu, který přidáváještě náhle přichází na(sr lid 7,33 Ez 14,21 (4) 2Kr 21,11—16 23,26 ani takvede (7) : Mtsám 3,12 proti (8}vlast:obětOz ale historie Izraele víme, že Áron nebyl přímluvcem, jako pro zjeho neochotu činit pokání. Hospodin 11,9 (9] Am 8,9 30,10 Nu 17,lln 18,1, někdy dokonce pochybným níkem {sr Ex 28,38 nímu lidu válku. Její následky jsou katastrofální: V městě buEx 32,1—6). de nesčetné množství vdov. Matka, která porodí sedm synů, přijdeLid o všechny. zprávě o jejich odejít smrti pryč se zhroutí 1S má podle Při Božího rozhodnutí z dosahu(snBoží 4,19n], zajde jí slunce života a zbude pouze prokletí bezdětpřítomnosti, zřejmě z chrámového nádvoří, a stihne jej úděl nosti. Ale i se(sr zbytkem naloží obdobně. svévolníků 1S 2,9lidu Př Hospodin 15,29). Na zoufalou otázku, kam se má ubírat, slyší tvrdou krátkou odpověď. Není žádná možnost záchrany. Je rozhodnuto o zániku. Lid . čeká smrt, meč, hlad, zajetí (sr Zj 13,10). Přísnost trestu je zdůrazněna poukazem na přítomnost hltavých psů, dravých ptáků a divokých šelem, kteří budou trhat mrtvoly bezbožných (2Kr 9,36 Jr 7,33 Ez 5,17 Mt 24,28 L 17,37). Čtveřice (smrt, meč, hlad, zajetí; meč, psi, ptactvo a zvířectvo) naznačují, že nelze uniknout na žádnou světovou stranu (sr Ez 14,21 Am 1,3—2,6). Tak bude Juda trpět za hříchy modlářského krále Menašeho, který i svého vlastního syna obětoval krvelačným modlám (2Kr 21,2—9 23,26).

a

Sepřímluvci, Samuel

soul,ln.7.16n.2i jak se na hum-

10

Běda mi, matko muže sporu a sváru pro celou zemi. 11 J Hospodin praví: 1

Nesrazil v čase zlém, v čase soužení? i 12 13 14 15

16

má,

jsem

“ Dá se přerazit železo, Tvé zboží a poklady vydám bez náhrady v plen n Dám tě odvést tvými nepřáteli * Tys o tom vědělx, 0 Prd svou mě odtud ještě neber °. p P Jakmile se ob jevila tvá slova , Prorok naříká nad svým údělem

že

kvůli

jsi

mě

nepřítele1

tobě

shovívavost

103

k n Mt 2,18

(20) Oz 11,8 : Iz 49,15

i5-2o zatím je slyšet jere nářek. V Rámě nedaleko Anatótu, asi 10 km severně od Jeruzaléma, byla podle tradice (1S 10,2 st Gn 35,18n) pohřbena Ráchel, pramáti josefských čeledí. Proto se jí dotýká úděl jejích potomků. Dosud nic nenasvědčuje nějakému obratu, nikde není naděje ani útěchy. Nářek nad údělem severního Izraele je vpravdě pohřební. Celé století už uplynulo od zajetí, nezbývá nic než pláč a rezignace. Do Rámy, jež ležela v území Benjamínově (Joz 18,25 Oz 5,8) ha cestě mezi Gibeou a Gebou (Sd 19,13 Iz 10,29), se putovalo ke hrobu pramáti. Situace země i lidu otřeseného trpkými zkouškami připomíná Jeremjášovi scénu z Gn 35,16—20, kde Ráchel prožívá poslední chvíle svého života. Přes tragický porod, který měl za následek smrt matky, spatří Benjamín světlo světa. To naznačuje i v. 16, který mluví o mzdě, již Ráchel obdrží za to, ’co vykonala*. Nářek, úzkost a zajetí jsou pouze těžkou zkouškou, jíž projdou pozůstatky Božího lidu k novému životu darovanému Hospodinem (sr Mt 2,17n).

V celém oddíle se pětkrát vyskytuje termín označující návrat a obrat (H. š-v-b). Není tím tedy označena jen naděje na návrat, ale též na změnu údělu i postoje. Návrat bude znamenat i obrat, změnu postoje lidu (obrácení), jímž lid odpoví na nový Boží skutek. Lid pozná a uzná, že jen jeho neposlušnost a zvrácenost ho přivedla do potupy. Neomlouvá se svým mládím a nezkušeností; vyznává své provinění i svou touhu a odhodlání vrátit se ke svému Bohu v upřímném pokání. Vy- , znává: „Hospodine, jsi můj Bůh.“ Hospodin potěšuje a zve k naději. Nezapomněl na svůj lid. Jeho milosrdenství jej nutí, aby zasáhl ve prospěch potupených (sr vk Oz 11,3nn). Tento oddíl jako by ukazoval k vyprávění o marnotratném synu (L I5,llnn; Duhm).

21

Postav 0 si milníky °, Jak dlouho budeš pobíhat sem a tam, 23 Toto praví Hospodin * zástupů, Bůh Izraele*: „Opět budou mluvit toto slovo v zemi Judově a v jeho městech, až * změním jejich úděl9: »š Požehnej ti Hospodin, nivo spravedl24 nosti, horo svátá*.« 1Bude *na ní* bydlet Juda a zároveň ť 25 všechna jeho města , oráči i ti, kteří táhnou se stádem. Ob26 čerstvím duši znavenou a každou duši tesknící ukojím.4* Potom jsem se probudil a prohlédl jsem. Můj spánek mi byl příjemný. 27 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy oseji 23 dům izraelský i dům judský lidmi i zvířaty. A jako jsem nad nimi bděl, abych * rozvracel a podvracel *, bořil a ničil a ško22

dil*, tak Hospodinův.

29 30

budu

Synové nebudou trpět za otce nad

nimi

bdít,

abych

budoval

a

189 sázel,

dcero odpadlice? »Otcové Každému, P vztyč jedli kdo jí nezralé ukazatele nezralé hrozny, hrozny P, ř ey k na vratu Hospodin stvoří na 44zemi novou i, zamysli a synům budou setrnout itrnou nadVýzva zuby. zuby«, cestou upravenou věc: nad cestou, nížmísto jsi chodila. °-°se, Sijóne, O’ ( Žd 8,lln; Iz 43,25 Jr 33,8 (35) 1 136,8n Gn 1,14—18; Iz 51,15 (36) Jr 33,25n :R 11,1 '

vazalských smluv známých v Boží smlouva je však smlouvou s věrného Boha, který darovanou smlouvu věrně dodržuje a od

okolních docela

národech. jinou náplní.

Starozákonní Je dílem

194

Jr 31,31—40

svého lidu vyžaduje rovněž věrnost. K smlouvě patří věrnost i víra. Na rozdíl od smluv u ostatních národů se v Izraeli zavazoval smlouvou především Hospodin sám. Proto obsahovala daleko víc zaslíbení než příkazů a zákazů. Nedával ji vítěz poraženým, ale vysvoboditel a zachránce vysvobozeným a zachráněným (Ex 20,ln). Hospodin je tak věrný, že smlouvu dodržuje i tam, kde ji lid opustil. Je věrný i lidu nevěrnému. Dopouští sice na lid tresty pro přestoupení, ale tím svou smlouvu nezrušil a neodvolal. Vstoupil s otci do smluvního obecenství tak pevného a úzkého, že se stal jejich 'manželem 1 (H. bďal}. On sám, nikoli Baal (Oz 2,9 [ = 7 K ] J. A jím i zůstal, navzdory nevěře a cizoložství, jehož se lid dopouštěl (Oz 2,18 [ = 16 K ] ) . K smlouvě, jež tvořila základ společenství lidu, se lid aspoň v slavnostech znovu vracel. Každoročně si Boží dobrodiní připomínal a smlouvu uzavřenou na Sinaji obnovoval (při podzimní slavnosti novoročí). Vysvobození a návrat ze zajetí je novým exodem, novým triumfem Hospodinova věrného slitování a jeho jedinečné moci. Tím se otevírá nové období, do něhož vysvobozený lid půjde s darovanou novou smlouvou. Stará zvetšela, zestarala (Žd 8,13), patřila ke starému věku. Nebude obnovena, neboť k novému věku patří smlouva nová. Vystupuje v ní do popředí dobrodiní a zaslíbení ústící v ujištění, které provázelo i onu první: „Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." Nová smlouva, nové období, nový věk nebudou zatíženy vinou minulosti. Ujištění, s nímž může každý počítat, zní: Odpustím, nebudu připomínat (sr Iz 43,25). Nebude to smlouva bez zákona (H. tórá), který ukazuje cestu vpřed a přináší pomoc v rozhodování. Nebude však napsán na deskách kamenných. Hospodin jej dá do nitra, napíše do srdce. Neznamená to nějakou niternost či jen hlas svědomí nebo dokonce jenom citu. Srdce je sídlo poznání, rozhodování, vůle. Stane se tedy 'zákon nové smlouvy* samozřejmou, normální součástí života lidu i každého člena. Nebude vynucován mocí a nátlakem. Bude to 'zákon svobody* (Jk 1,25 2,12). Proto nebude učit jeden druhého poznávat Hospodina, protože jej všichni budou znát. Poznáním Hospodina se nemyslí jen znalost jeho vlastností anebo přesvědčení o jeho existenci, nýbrž poznání jeho vůle a život v poslušnosti a v obecenství s ním.

Změnu údělu nezpůsobí nějaká vnější změna či konstelace sil, ani změna postoje Izraele, ale Hospodin ve své svrchovanosti, svatosti, slitování a věrnosti. k Izraeli, zavázal se mu smlouvou, kterou nezrušil a lal. Proto potomstvo Izraele nezahyne, nesplní se touha nepřátel, aby nebylo už ani pronárodem (Jr 33,24 48,2).

poměrů sám Přilnul neodvojeho

Zaslíbení nové smlouvy se týká i svátého Proto je na závěr připojen Hospodinův výrok o vybudování Jeruzaléma a o jeho bezpečném trvání. údaje nejsou příliš průhledné a všechna místa nelze s určit Nejde však o místopisné určení, nýbrž o důraz na zaslíbení se uskuteční na přesně stanoveném místě.

města.

35

-

37

38-40

Zákon bude vepsán do srdce

195

Popisovaná města, z některých údajů určit, Výrazu 'pronárod' (H. po gjak ó fnávratu ] jise můžeme o Izraeli užívá jen zřídka vk Ex Tuto hranice smlouvu lid ze zajetí vyhlížel a (sr spojoval od severu Chananeel; Neh čísle 3,1 Sk 12,39 Za V 14,10) na Starézápad 19,6nadějí též Jož 4,1(věž aj.). V množném označuje pohanská spolespokračuje na 3,17 obnovu davidovské říše (sr 1,6). době (brána Nárožní; Í4,13). Garéb a místoPodle Goa nedovedeme určit. čenství, pronárody. Obecně se tím míní společenství, které nebylo organiho zákona se 2Kr však tyto Pahorek naděje .-nesplnily. novozákonního 'Dolina' až k úvalu Kidrónskému, charakterizovaná jako hřbitov s popelem zováno, přímo luza, sebranka. Užívalo se ho í o zvířatech (JI 1,6 Sf 2,14). svědectví byla nová smlouva uzavřena v krvi Ježíše Krista obětí, je údolí Hinómovců, i když je zde užito neběžného výrazu (Hinům je (1K 11,25 Žd 9,15). uváděno Tato jindenaděje jako údolí, vyrůstá H. gaj\ ze zde zaslíbení jako dolina, nové H.smlouvy. ‘§m$q). Nesnáz A jako je se slovemslouží 'lada*. odkaz Vulgáta na překládá: regio mortis krajina smrti se změujištění Hospodinovu moc = nad nebeskými těnou hláskyjim v hebrejštině (H. šeděmůt místo ševe rémót). i krajilesy.jediné Vymezil jejich poslání, aby zářila dne Tedy a osvětlona nečistá bude svátá pro Hospodina.................... vala noc (Gn 1,14—18). To je pro zajaté Judejce v zemi, kde

jsou nebeská tělesa uctívána jako božstva, osvobodivé ujištění. Ve dne i v noci se mohou přesvědčovat o moci svého Boha. Á má-li Hospodin v moci i moře a jeho bouření, pak je jasné, že nikdo a nic se nemůže postavit do cesty jeho zaslíbení a ohrozit jeho milostivé rozhodnutí, jež je zcela a bezvýhradně vyňato z lidské moci, stejně jako nebesa či základy země.

opětovném Jednotlivé jistotou to, že

6

x

Jeremjáš řeklx: „Stalo se ke mněb slovo Hospodinovo. Hle, přijde k tobě Chanameel, syn tvého strýce Salúma, s nabídkou: »Kup si mé pole v Anatótu, protože máš výkupní prá8 x x vo^ Když ke mně podle Hospodinova slova přišel Chana0 meel, syn mého strýce , na nádvoří stráží, řekl mi: »Kup x prosím mé pole, které je v Anatétu v zemi Benjamínově, neboť máš právo získat je do vlastnictví *; máš totiž výkupní právo, dkup si jed.« I poznal jsem, že to je slovo Hospodinovo. 9 Koupil jsem tedy od Chanameela, syna svého strýce, pole, které je v Anatétu, a odvážil jsem mu stříbro?, sedmnáct še10 kelů stříbra. Napsal jsem listinu, zapečetil, povolal jsem 11 svědky a odvážil na vahách stříbro. Pak jsem vzal kupní x listinu, jakx zapečetěnou podle nařízených směrnic, tak ote7

vřenou jáše,

x

,

syna

12

196

a dal jsem Machsejášova, v

tu

kupní přítomnosti

Jr 32,1—15

listinu Bárukovi, Chanameela,

synu syna

Nerisvé-

g } Příkaz ke koupi pole 32,1—15

32

Jeremjáš kupuje pole a ukazuje tak na naději do budoucna pro vše-1 chen lid.

1

Slovo, které se stalo od Hospodina k■ Jeremjášdvi vde-

sátém roce vlády Sidkijáše, krále judskéhax; ten rok byl rok osmnáctý vlády Nebukadnesarovy a. 2 Tehdy vojsko bábylánského krále obléhalo Jeruzalém a prorok Jeremjáš byl uvězněn na nádvoří stráží při domě judského x krále. 3 Uvěznil ho Sídkijáš, judskyx král. Řekl: „Proč prorokuješ: »Toto praví Hospodin: Hle, vydám toto město do rukou babylénského krále a ten je dobude. 4 Ani Sidkijáš, král judský, nevyvážné z rukou Kaldejců. Určitě bude vydán do rukou babylónského krále, bude s ním mluvit ústy k ústům a pohlédne mu do očí. 5 Ten zavede Sidkijáše do Babylóna a bude tam,1 dokud jej nenavštívím, je výrok Hospodinův. !: když :budete proti Kaldejcům. bo- ' jovat, nic se vám nezdaří x.«“

ho v

strýce, a v přítomnosti svědků, kteří podepsali přítomnosti všech Judejců, kteří se usadili na 13 Bárukovi jsem v jejich přítomnosti přikázal: x x Hospodin zástupůe, Bůh Izraele*: Vezmi tyto x £ kupní listinu zapečetěnou i listinu otevřenou , a hliněné nádoby, aby se uchovaly po mnoho dní.

14

kupní listinu, nádvoří stráží. Toto praví listinyx, tu vlož je do

15

Toto

praví Hospodin v této zemi bradou kupovat domy, pole i vinice!“

x

zástupů,

Bůh

Izraelex:

Opět

se

1 s " Jeruzalém byl obležen babylónským vojskem a Jeremjáš uvězněn, protože odmítal další boj proti Babyloňanům. Podrobně se k celé události vrací ještě k. 37, z níž se dozvídáme, že Babylóňané dočasně přerušili obležení města (r. 588—587 j, když se blížilo egyptské vojsko. V tomto mezidobí byl zřejmě Jeremjáš uvězněn. Obležení skončilo dobytím města, zajetím krále a odvedením části lidu do zajetí. Jeremjáš neohlašuje nezdar všech obranných akcí proto, že vidí přesilu Babyloňanů, nebo že je naplněn hněvem proti lidu kvůli neúspěchu svého poslání, nýbrž z Hospodinova pověření. Poslušně vyřizuje jeho slovo o blízkém a neodvratném soudu Božím nad

lidem, jeho dý odpor

Jeremiáš kupuje pole

představiteli marný. Soud

i

je

jeho třeba

hlavním přijmout,

městem. nikoli

197

Proto je se mu

kažvzpírat.

k. 32 = 39ovšem O’. — mohl 3E,x-x xmít O’. pochybnosti — + krále babylónského, — bk JeProrok a otázky. O’. Když však! 0\s — c + galúma, O’. — d-d j Si proroku starší, O’. skutečně — * všemocný, onen remiášovi, příbuzný nabídkou k uvězněnému při{ O’. — předčítanou, O’. jde, prorok poznává, že to bylo vpravdě slovo Hospodinova. 2Kr 25,ln (2) Jr 38,13.28 [3nj Jr 21,7 34,2n (5) Jr 52,11 Prorok(1) nabídku přijme. Zřejmě přo něho zjevené slovo zna(7) : Lv 25,25 Rt 4,3n [15) v. 44 menalo víc než jen oznámení příchodu příbuzného. Vidí v něm zaslíbení, byť i dosud ničím nezdůvodněné. Kupní smlouvu uzavře veřejně před svědky podle všech právních předpisů a zvyklostí. Uvězněný, který prorokoval neodvratný pád Jeruzaléma i lidu, jedná vlastně proti svým předpovědím. Zakupuje se v zemi odsouzené k vylidnění v jistotě, že jí opět svitnou lepší dny. a

Neunikne mu ani král Sidkijáš, pouhá loutka v rukou ministrů nakloněných prorokům, kteří zvěstovali zdar odporu proti Ba-, bylóňanům. Bude vydán do rukou babylónského krále. 6-15 Slovo Hospodinovo připravuje proroka na příchod příbuzného s nabídkou zakoupit pole v Anatótu, na něž má Jeremjáš jako příbuzný předkupní právo (sr vk Lv 25,23nn). Je to překvapivé slovo, dávající naději do budoucnosti. Uvězněný prorok má, ba dokonce musí použít práva či povinností příbuzného, aby podíl v zemi zaslíbené byl zachován rodu.

32i|6y-|5y: y ■

; 16

Potom, když Jsem dal kupní listinu Bárukovi, synu Werijášovu, modlil jsem se k Hospodinu: 17 „Ach, Panovníku s Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic 18 nemožného. Prokazuješ milosrdenství tisícům a splácíš nepravost otců do klína jejich synů, kteří přijdou po nich. Ty jsi h Bňh veliký, bohatýr, *jehož jméno je* Hospodin zástupů 2, 19 1 veliký v úradku a mocný v skutcích1 i, tvé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských, abys každému odplatil po20 dle jeho cest * a podle ovoce jeho skutků *. Ty jsi činil znamení a zázraky v zemi egyptské a až do. tohoto dne, jak v Izraeli,; tak ntézi: všemi lidmi.; Tak sis učinil jméno, jak je tomu'1 skě

198

21 #tehtbriién;; se znameními

Vyvedl jsi a zázraky,

Izraele, pevnou

Jr 32,1—15.18—25.26—44 svůj lid, rukou

a

za

země vztaženou

Postup při uzavření kupní smlouvy je podrobně vypsán. O právních Prorokjsme připomíná dřívější spásné Hospodinovy nálezů; a lká, ženapř. město zvyklostech informováni i. z činy archeologických z nálezů padne do rukou vBabyloňanů. po židovské kolonii Jébu-Elefantině známe čtyři takové podvojné smlouvy. Listina byla vyhotovena bud ve dvou exemplářích nebo napsána na jeden list (či tabulku) dvakrát, obě části byly podepsány svědky. Jedna část byla svinuta (šlo-li o pergamen nebo papyrus), zapečetěna, takže nemohla být změněna, a vložena do hliněné nádoby. Druhá část byla jen volně svinuta, zůstala ’otevřená‘, aby ji bylo možno kdykoli číst.

Koupa pole měla důležitý význam pro všechen lid. Byla uzavřena veřejně před svědky, a stala se tak významným a výrazným prorockým znamením dosvědčujícím Hospodinův výrok. V zemi zavládnou opět normální vztahy. Soud, který je nevyhnutelný, neznamená konec, je jen začátkem nového období, nového věku. Ručí za to sám Hospodin, označený i zde plným slavnostním titulem jeho nebeské svrchovanosti (Hospodin zástupů) I pozemské věrnosti (Bůh Izraele).

h) Jeremiášova modlitba

a za k velké bázněk. 22 Dal jsi jim tuto zemi, o níž ses zapři-

egypt-. paží

Modlitba po uzavření kupní smlouvy dává nahlédnout do prorokových pochybností. Nicméně obsahuje i hymnické motivy, běžně známé ze vzývání Hospodina jako vysvoboditele, vůdce a dárce země slíbené otcům. Jeremjáš těžko chápe, proč Hospodin dává v podobě příkazu ke koupi svůj příslib spásy, vždyť jde o slovo přímo protismyslné a dosavadním slovům o soudu téměř protichůdné. Proto se modlí k Hospodinu, aby měl jasno, co má dál dělat. 16-25

26

já

1

jsem

stalo se Hospodin,

slovo Bůh

Hospodinovo k veškerého tvorstva.

Prorokovy pochybnosti 28 nemožného? Proto praví Hospodin město do rukou x Kaldejců a do rukou Nehůkadnesara■'? *, krále

P

Jeremjášovi Je pro toto:

Hle,

199

sáhl jejich otcům, že jim ji dáš, zemi oplývající mlékem a mei Jvšak Hospodinova odpověď dem. 23 Když vešli a dostali ji, neposlouchali tě a tvým zákonem se neřídili. Nic z toho, co jsi jim přikázal konat, ne32,26—44 činili.Hospodin Proto jsi na ně přivolal všechno toto zlo. 24 Hle,1 náspy! prorokovy obavy potvrzuje. Jeruzalém padne pro hřích lidu, 1 Přitáhli k tomuto městu, aby je dobyli. Město bude vydáno do ale lid se vrátí ze zajetí, až si odpyká trest. rukou Kaldejců, kteří proti němu bojují; padne mečem, hladem a moremx. Co jsi mluvil, to se stane, x ty sám na to budeš patřitx. 25 A ty, xPanovníku™ Hospodinex, mi teď říkáš: »Kup si za stříbro pole11 a povolej svědkyl« Vždyť město bude vydáno do rukou Kaldejců."

’él,

8 ty, který jsi, O’; Bože, V. — h Silný, V {< H.). — W nepostjižltelný myšlením, V. — i + velký, všemocný Bůh, Pán velikého jména, e O’. — k-k velikých úkazů, 0 ' M P I ( < b mar’§h místo bemůrá’, H.j. — H množství přitáhlo, O’. — m Bože, V. — n + a já jsem sepsal listinu a zapečetil (ji), O’. (17) Gn 1,1; : Gn 18,14 62,13 : !< 2,6 (21) Dt 26,8

(18) Ex 20,5 34,7 (22) Ex 3,8

(19) Ž 11,4n; Ž

°: mne vydám

27

;,Hle, něco toto

36

Proto nyní toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o tomto městě, o němž říkátel, že bude vydáno do rukou krále baby37 lónského mečem, hladem a moremu: „Hle, já je shromáždím ze všech zems, do nichž jsem je ve svém hněvu, rozhořčení a velikém rozlícení rozehnal. Přivedu je zpět na toto místo 38 a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jim budu Bo39 hem. Dám jim jednov srdce a jednuv cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejích synům po nich. 40 w Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobrow. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby 41 ode mne neodstupovali. Budu se z nich veselit, z celého srdce a z celé duše prokazovat dobro; v té zemi je opravdu zasadím." 42

všechno

200 Toto praví Hospodin: to veliké zlo, tak na

„Jako ně

jsem uvedu

Jr 32,26—44 uvedl na všechno to

tento dobro,

lid které

babylónského, a ten je dobude. 29 Přitáhnou Kaldefci a budou proti tomuto městu bojovat, založí v tomto městě oheň a spálí je i všechny domy, na jejichž střechách pálili kadidlo Baalovi a přinášeli úlitby jiným bohům, a tak mě uráželi. 30 Vždyť Izraelci i Judejci se už od svého mládí dopouštěli toho, co je zlé v mých eších, x Izraelci mě uráželi tím, co si vlastníma rukama udělali, je výrok Hospodinůvx. 31Toto město mi bylo jen pro hněv*a rozhořčení ode dne, kdy je vystavěli, až do toho dne, kdy je vymýtím od své tváře, 32 pro všechnu7 zlobu Izraelců i Judejců, kterou páchali a jíž mě uráželi oni, jejich králové, velmožové, kněží i proroci, judští mužové i obyvatelé Jeruzaléma. 33 Obrátili se ke mně zády a ne tváří; aěkoli jsem je poučoval nepřetržitě a horlivě, neposlouchali a nepřijímali napomenutí. 34 Ohyzdné modly umístili v domě, který se nazývá mým jménem, a tak jej potřísnili. 35 Baalovi vybudovali posvátná návrší, která jsou v Údolí syna Hinómova, a prováděli své syný a dcery ohněm 8Molekoyi, To jsem jim nepřikázal, ba ani mi na mysl nepřišlo, že se budou, dopouštět takových ohavností, a tím svedou Judu k hříchu."

43 jsem jim slíbil. A budou kupovat pole v této zemi, o níž říkáte *: »Je zpustošená, není v ní člověka ani dobytka, je vy44 dána do rukou Kaldejců.« Budou kupovat pole za stříbro, sepisovat listiny, zapečeťovat je, přivádět svědky v zemi Benjamínově, v okolí Jeruzaléma, v městech judských, v městech vrchoviny, v městech Přímořské nížiny i v městech Negebu, protože jejich zúděly změním2, je výrok Hospodinův."

26-35

Jeremjášovi se dostalo odpovědi na jeho modlitbu. ' Hospodin je přece Bůh veškerého tvorstva, doslova: těla ÍH. i, bášár, sr Nu 16,22 27,16 Ž 65,3 136,25 145,21), a tedy jeho Pán. Nikdo z tvorů nemůže položit hranice jeho moci a možnostem. Jeho dílo nepodléhá lidským měřítkům a úsudkům. Jeho rozhodnutí platí. Izraelci a Judejci se proti Hospodinu provinili, a proto přijde trest. 36-41 Hospodin, Bůh Izraele, se smlouvou nezavázal zemi ani místu, ale právě lidu. Jeho smlouva trvá, i když město padne do rukou babylónského krále a země bude zpustošena. Hospodin vytvoří nový začátek, nový věk. Rozptýlené zase shromáždí, vyvede a přivede, takže budou v bezpečí bydlet. Lid vysvobozený a soudem očištěný už nebude v nitru rozpol-

Hospodin neopouští ani v soudu

cen. Hospodin jim dá „jedno srdce a jednu cestu“ (sr Ez 11,19

201

°keSkmně, O’. Všechny — P + na Bůhjeprvním Izraele, - í X V.bázeň - r x'V. — s Hospo+ králi, 36,26 Hospodinův 4,32). soud bude O’. místě spojovat dolehne na před Jeruzalém, e O’ (sr l. slov? i +země, O*. 14 Rekábejci plní slova Jénadaba, syna Rekábova, který zakázal svým synům pít víno. Nepijí je 2 až dodnes, protože poslouchají příkaz svého otce2. A já jsem k vám mluvil, nepřetržitě jsem mluvil, ale vy jste mě neposlouchali. 15 Posílal jsem k vám všechny své služebníky proroky, nepřetržitě jsem je posílal se slovy: »Obrafte se každý od své zlé cesty, napravte své jednání, nechoďte za jinými bohy, neslužte jim. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vám i vašim otcům.« Ale nenaklonili jste své ucho a neuposlechli jste mě. 16 Synové Jénadaba, syna Rekábova, plní přikaž svého otce, který jim dal; mne však tento lid neposlouchá. aa

Bůh Izraele2: Protože jste s byli poslušní příkazu svého otce 2 Jónadabá , zachovávali jste2 všechny jeho příkazy a konali 2 h 19 2 jste přesně to, co vám přikázal, proto Hospodin zástupů, 2 Bůh Izraele, praví toto : Z rodu Jénadaba, syna Rekábova, nebude vyhlazen ten, kdo by v mých službách stál po všechny dny

1-11

Události, o nichž vypráví k. 35, jsou zařazeny do doby krále Jójakíma, do vpádu spojených vojsk Kaldejců a Arame jců. Jde o vpád v r. 601/600 (2Kr 24,2; Weiser) nebo v r. 597 (Rudolph). 'Kaldejci a Aramejcť je souhrnný název pro spojence či vazaly Nebúkadnesarovy, který sám byl Kaldejec; pocházel z jižní části Babylónie. Prorok má podrobit zkoušce Rekábejce.

Věrnost Rekáhejců

215

(l) 2Kr (2) lPaslyšíme 2,55 2Kr 10,15 podrobněji. (14) Jr 25,4 Byla (15) Jen v 23,34 této kapitole o [6) Rekábejcích to Jr ná18,11skupina (17) Jruprostřed 7,13—15 Izraele, (19) : která Jr 33,17svůj původ odvozovala od Rěboženská •kába, i ■ -v ~ sr vk Sd 1,16). Kénijci který snad byl Kénijec ( = Kínejec; IPá 2,55 byli neizraelci. Přidali se však k Izraeli a byli do jeho svazku přijati jako *hosté* (v. 7). Jónadab, JRekábův syn* (tzn. Rekábův potomek, tedy Rekábovec), měl mezi nimi autoritu zakladatele a vůdce (otce — jako prorok, 2Kr 6,21 13,14). Byl horlivým ctitelem Hospodinovým, a proto se aktivně zapojil do akce, kterou vedl Jehú proti dynastii Omrího a proti baalismu (2Kr 10,15nn). Pravidla, která svým stoupencům uložil, vyrůstala z této horlivosti pro Hospodina a z odporu proti baalismu. Odmítali všechno, co s baalismem souviselo a k němu svádělo: usedlý způsob života, obdělávání polí, vysazování vinic, pití vína. Proto žili kočovným životem pastevců jako kdysi Izraelci, v domnění, že tak zachovají čistotu úcty k Hospodinu (jakási obdoba 'Malé stránky* staré Jednoty bratrské). Svá pravidla přesně dodržovali a jen vpád nepřátel do severní části Judska, kde asi pobývali, je přinutil usadit se dočasně, jak se domnívali, v Jeruzalémě.

Zkouška, které je má prorok podrobit, še týkala pití vína, Pozve je do jedné z chrámových síní určených pro různé účely, např. pro obětní hody apod. (sr lKr 6,5n Ez 40,17 42,In); byly do chrámového nádvoří asi otevřeny. Síň, do níž Rekábejce uvedl, patřila synům ’muže Božího^ Chánana, tedy proroka, jehož známe jen podle jména. Tam jim podal víno a vyzval je, aby se napili. Rekábejci však odmítli poukazem na příkazy a pravidla svého ?otce‘, která přísně dodržují. 12-re od neochvějné a neústupné věrnosti Rekábejců vlastním pravidlům se liší tvrdošíjnost Judejců i obyvatel Jeruzaléma. Ti snad byli svědky zkoušky, kterou Jeremjáš Rekábejeům připravil. Proto na věrnost Rekábejců, každému známou, prorok navazuje a staví ji jako zrcadlo, v němž se odráží nevěra, vzpoura a neposlušnost Judejců a obyvatel Jeruzaléma. Odmítali a odmítají vytrvalou péčí, kterou jim Bůh věnoval,

Hospodinovo volání zůstávalo bez odezvy, jako by volal do prázdna. Dějiny lidu proto končí pohromou, kterou si lid svou vytrvalou neposlušností sám přivodil. Naproti tomu Rekábejcům Hospodin slavnostně slibuje, že nebudou vyhlazeni, že budou mít stále někoho, kdo by ’stál před Hospodinem',. 17-19

4

Jeremjáš tedy zavolal Bárnka, syna Nerijášova. Bárukd

216

Jr 35,1—19; 36,1—8

9 Stát veje službách Hospodinových, stát před Hospodinem', oznakdyž nepřestával napomínatdosl. proroky. Proroci, Hospodinovi čuje službu v prorockou (Jr 15,1.19 IKr 17,1 18,15 2Kr 3,14) nebo služebníci, nepřetržité řadě, 18,20 v jakési prorocké posloupnosti, kněžskou 10,8 Sd lid 20,28)odi zlé celého shromáždění při bohoslužbách (Dt se snažili(Dtodvrátit cesty, která záležela především 4,10 Jr 7.10). O prorocké ani kněžské službě Rekábejců nemáme nikde v modlářství, a učili je cestě pravé, cestě poslušnosti, věrnosti doklady. Je tedy asi míněna vůbec jejich služba Hospodinu celým životem.

a naděje. V jejich slovech byla stálá výzva k obrácení, k návratu pro život bezpečný a plný v zemi slíbené otcům a darované synům. Ale všechna péče byla marná. Slova narážela na uzavřené uši a zatvrzelost lidu.

3. JEREMJÁŠ VE VĚZENÍ

a ) Báruk sepisuje slova Jeremiášova 36,1—8 Prorok nadiktuje Bárukovi podle Hospodinova příkazu svěřené po-

selství.-.

36

1

Ve čtvrtém roce vlády Jéjakíma, syna Jóšijášova, krále

jndského, stalo se od Hospodina a k Jeremjášovia toto slovo: 2 „Vezmi si svitek knihy a napiš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli b a Judovi i o všech pronárodech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových c až dodnes. 3 Snad až dům judsky uslyší o všem zlu, které jim zamýšlím učinit, odvrátí se každý od své zlé cesty a já jim jejich nepravost a jejich hřích odpustím,"

6

2 ty jdi a ze svitku, do něhož jsi zapsal Hospodinova slova z mých fist2, předčítej lidu v domě Hospodinově v den postu, předčítej je i všem Judejcům, kteří přijdou ze svých měst. 7 Snad padnou na kolena a budou prosit před Hospodinem 1-3 Ve čtvrtém roce vlády Jójakíma dal Jeremjáš na Hospodinův příkaz sepsat slova, která až do té doby lidu tlumočil. Byl to rok 605, kdy došlo k dalekosáhlé změně v okolí Judska. Padla poslední překážka, která stála v cestě vítěznému postupu babylónského Nebúkadnesara, tehdy ještě korunního prince. Byl1 poražen Egypt (u Karkemíše na Eufratu, 46,2} a Babylón měl volnou cestu k ovládnutí celého Předního Orientu. Hospodin přikazuje zapsat prorocké výroky, aby si lid mohl

Ale

připomínat pokoj. Jeho

Příkaz o sepsání Hospodinových slov

jeho trpělivou varování mířilo

lásku, k

která záchraně.

217

neplánuje trápení, I vyhlášené zlo

ale Hos-

o smilování zapsal do svitku a každý knihy se odvrátí všechnaodslova své zlé z Jeremiášových cesty. Vždyť veliký úst, 5 která je hněv k aněmu rozhořčení, Hospodin o němž mluvil. Hospodin Pak Jeremjáš tomuto lidu Bárukovi mluvil! při-“ 8 2 2 kázal: Báruk,,Jsem syn ve vazbě Nerijášův a nesmím , učinil chodit všechno, do Hospodinova co mu přikázal domu. prorok Jeremjáš, a četl v Hospodinově domě z knihy Hospodinova slova. y k. 30 Jeruzalému, O’. — c + krále judského, O’. — da on, O’. -{ln} : Jr 25,1—3

(3) Jr 26,3

[4) Jr 45,1 : 32,12

Kapitolou 36 začíná nový úsek knihy (k. 36—45}, v němž jde víc o příběhy Jeremiášovy než o jeho slova. Za pisatele se vcelku jednomyslně pokládá Báruk, syn Nerijášův (32,12nn). Kapitola je příkladem, jak docházelo k sepsání prorockých výroků: Výroky byly původně proneseny většinou ústně, byly ústně též předávány a teprve později sebrány a sepsány, aby se uchovaly pro další generace jako doklad věrnosti prorocké zvěsti. Pisatelem zpravidla nebýval sám prorok.

podin odvolá, odvrátí-li se lid od své zlé cesty. Hospodin trvá na svém rozhodnutí ztrestat po právu neposlušný lid. Své trpělivé věrnosti je ochoten změnit úděl a odpustit, se lid varovat a napomenout. 4-8 Jeremjáš tedy diktoval Bárukovi všechna slova, na příkaz Hospodinův pronesl od svého povolání za proroka

neVe dá-li která

9

V pátém roce vlády Jéjakíma, xsyna jóšijášovax, krále

218

Jr 38,1—8.9—20

o ''Izraeli, Judovi a všech pronárodech*. Báruk byl 'písař* {38, 26} a v případě potřeby mohl být svědkem. Zachytil písemně 'všechna slova z Jeremiášových fisť, tj. jak mu je diktoval. Nehledělo se přitom na zachování časového sledu, ba ani ne na úplnost záznamu, jak je patrno z toho, že 'druhé vydání* svitku bylo o mnohé další výroky rozšířeno (36,32 ). Slovo písař (H. sófér) označuje jednak toho, kdo umí psát, a proto vyhotovuje dopisy a listiny, jako např. Báruk, jednak vysokou hodnost a funkci u královského dvora (sr 36,10.12, kde je 'písař* uveden na prvním místě mezi shromážděnými velmoži). V době Jeremjášově a hlavně po návratu ze zajetí nabýval výraz 'písař* též specifického významu: nejen ten, kdo se vyzná v psaní, písmu, ale kdo se vyzná v Písmu — tedy písmař, písmák, znalec Zákona (Ezd 7,6 Neh 8,lnn).

Protože je Jeremjáš uvězněn nebo se z jiného důvodu nemůže účastnit chrámových bohoslužeb, má v chrámě svitek předčítat Báruk. Chrám nebyl jen místem pro oběti; své místo tam měli 1 proroci, jednak 'chrámoví* při bohoslužbách, zvláště slavnostních, jednak proroci, kteří sice žádný 'úřední* vztah k chrámu neměli, ale zvěstovali tam slovo Hospodinovo na jeho příkaz (Jr 7,2 19,14 26,2). To se ovšem nedálo vždy se souhlasem kněze (Am 7,12nn), který odpovídal za to, aby se vše v chrámu konalo „slušně a spořádaně** (1K 14,40 sr Jr 29,26n). Pro předčítání zvolí Jeremjáš nadmíru vhodný den: den postu. Ten den totiž přijdou do chrámu nejen Jeruzalémští, ale i Judejci, všechen lid. Zazní-li při tom slovo Hospodinovo jako příkaz, hrozba či zaslíbení, půst nebyl vyhlášen nadarmo a neminul se cílem. Snad padnou k zemi a budou vyznávat a přiznávat, že jsou jen prach, a budou prosit o smilování.

bl Pobouření

nad četbou knihy

36,9—20

Báruk předčítá Jeremjášova slova veřejně v chrámu a vyvolá veliké pobouření a hrůzu*

14

Všichni ti velmožové poslali k Bárukovi* Jehúdího, syna Netanjáše, syna Selemjáše, syna Kúšího, se vzkazem: „Vezmi x s sebou svitek, z něhož jsi lidu předčítal, a pojď." Báruk, syn 15 Nerijášův*, vzal s sebou svitek a přišel k nim. Vyzvali jej: „* Posaďse a1 předčítej nám." Báruk jim tedy předčítal. ls Když slyšeli všechna ta slova, «chvěli se jeden jako druhý strachem« a řekli Bárukovi*: „Tatoh slova musíme oznámit 17 králi." Požádali Báruka: „* Sděl nám*, jak jsi všechna tato 18 slova napsal. * Z jeho úst*?" Báruk jim odpověděl: „VLastnb mi ústy1 ke mně všechna tato slova pronášel i a já jsem je zapisoval černidlem* do knihy." 19 Velmožové* Bárukovi řekli: „Jdi a skryj se i s Jerem20 iášem, ať nikdo neví, kde Jste!" Pak vešli ke králi do dvorany. Svitek všechna ta slova.

Báruk čte Hospodinova slova v chrámě

uschovali

v

síni

písaře

*

Elíšamy

a

219

oznámili

králi k

1 flidského*, v devátém měsíci vyhlásili půst před '* Hospodinem e-e (z) Judského domu, O’. — f+^synu NerijáSovu, O’. — poradili pro všechen lid v Jeruzalémě i pro všechen lid, &-Z přicháze1 e 10 se jeden s druhým, eO’. b+ všechna, - OV. +, Jeremjáš, O’. —> jící do Jeruzaléma z — judských měst . HH Báruk předčítal i + jako by četl, V. — k + naslouchajícímu, V. z knihy Jeremjášova slova všemu lidu v Hospodinově domě .v síni(10)písaře 2Kr 22,3 Gemarjáše, (12) Jr 26,22syna (20) v. 12 Sáfanova, na horním nádvoří u vchodu do Nové brány Hospodinova domu. 11 Míkajáš, syn Gemarjáše, syna Sáfanova, slyšel z té knihy všechna Hospodinova slova. 12 Sešel dolů do královského domu do síně písařovy, kde zasedali všichni velmožové: písař Elíšama, Dejajáš, syn Šemajášův, Elnátan, syn Akbérův, Gemarjáš, syn Sáfanův, a Sidkijáš, syn Chananjášův. Byli tam všichni velmožové. 13 Míkajáš jim ozpámil všechna slova, která slyšel, když Báruk lidu předčítal z knihy *.

K vyhlášení postu dochází až v pátém roce vlády jakímovy v devátém měsíci, tedy v následujícím roce po kazu k sepsání knihy. Nevíme, proč byl právě tehdy mimořádný půst vyhlášen. Před exilem byl asi jenom pravidelný půst, v období novoročním v sedmém měsíci (sr 16,29). jinak býval vyhlašován v době mimořádné, buď v žení (2Pa 20,3), nebo po ohlášení soudu (jon 3,5), popř. při 9-13

Jóroztento jeden Lv ohro-

220

Jr 36,9—20.21—32

prosbách za odpuštění a při znameních blížícího se dne Hospodinova (JI 2,12). Půst, o němž se zde mluví, byl sotva vyhlášen v souvislosti s ohrožením Judska po vítězství prince Nebúkadnesara nad faraónem Nékem r. 605. Tehdy v Judsku proběhlo všecko hladce. Jójakím se podrobil a Nebúkadnesar odtáhl, protože v Babylónii vypukly zmatky po smrti Jeho otce. To také mohlo zavdat důvod pro Jójakímovo vzpurné jednání (vv. 22nn). Pravděpodobnější důvod pro vyhlášení postu je však asi ten, že se nedostavily podzimní deště v pravý čas a hrozilo sucho, neúroda a hlad (Rudolph; podle Mišny taanít 1,5 měly být vyhlášeny tři postní dny, jestliže by do prvního kislévu, tzn. do prosince, nezapršelo). Půst ovšem mohl být vyhlášen i z jiného, nám neznámého důvodu. V den postu Báruk předčítal lidu shromážděnému na chrámovém nádvoří. Místnost, síň, zřejmě do nádvoří otevřenou, poskytl Gemarjáš, syn Šáfanův, vysoký králův služebník, jeden z ministrů. Byl to syn Jóšijášova 'písaře' Šáfana (2Kr 22,8nn), který hrál významnou roli při Jóšijášově reformě. Šáfanův rod udržoval dobré vztahy k Jeremjášovi. Achíkam, jiný Šáfanův syn, se proroka zastal proti rozvášněnému davu ( Jr 26,24) a u Gedaljáše, syna Achíkamova, našel Jeremjáš doěasné útočiště po pádu Jeruzaléma (2Kr 25,22). Ohlas čteného byl nečekaný. Míkajáš, syn písaře Gemarjáše, který poskytl Bárukovi síň a sám byl služebně v domě královském (v. 12), pokládal slyšená slova Hospodinova za tak důležitá, že s nimi šel seznámit všechny velmože, kteří právě zasedali v královském domě. Zřejmě byl hluboce přesvědčen o naléhavosti a pravdivosti prorokova poselství, jež nebylo možno přejít bez povšimnuti. i4-2° Referát Míkajášův velmožům nestačí. Slova prorokova jsou tak důležitá, že je třeba slyšet jejich autentické znění. Proto jim je musí Báruk předčítat sám. Velmožové jsou otřeseni. Slyšeli zvěst, které se obávali, která ukazovala marnost, ba převrácenost dosavadní cesty. Východisko k záchraně se jevilo téměř nemožné. Všichni se chvělí strachem. Slovo tak závažné nesmí být přirozeně utajeno ani tomu, kdo má odpovědnost největší, králi Jójakímovi. Ale svého krále i jeho postoj k Jeremjášovi dobře znají. Proto Bárukovi i Jeremiášovi doporučují se skrýt. Není udán důvod Jójakímova odmítavého až nepřátelského postoje k prorokovi či k proro-

21

Král poslal Jelmdího pro svitek. Ten jej vzal ze síně písaře2 Elíšamy a předčítal z něho králi i všem velmožům, 22 kteří stáli kolem krále. Král bydlel v zimním domě, * býl 23 totiž devátý měsíc2, a na ohništi před ním hořelo. Jak Jehádí přečetl tři čtyři sloupce, král je ze svitku odřízl nožíkem a házel je do ohně na ohništi, až celý svitek na ohništi shořel. 24 Král ani jeho služebníci se nezachvěli strachem a neroztrhli svá roucha, 2 když slyšeli všechna ta slova 2. 25 Ačkoli Elnátan, 'Delajáš a Gemarjáš1 na krále naléhali, 2 26 aby svitek nepálilm, neuposlechl je2. Král přikázal jerachmeelovi, synu královskému11, Serajášovi, synu Azríelovu, 2 2 a Selemjášovi, synu Abdeelovu 2, aby písaře Báruka i proroka2 Jeremjáše jali; 0Hospodin je však ukryl0. 27

král

1

stalo spálil

pobouření

Veliké se k P svitek knihy

221

Jerem jášovi slovo Hospodinovo se slovy, která zapsal Báruk

poté, když z Jeremiá-

kům vůbec. Pravděpodobně vyrůstal z nepříznivého slova, které Jeremjáš vyhlásil na počátku Jójakímova kralování (22,13nn 26,lnn). Za slova podobná Jeremiášovým prorok Orijáš zaplatil životem (26,20nn). Proto s sebou velmoži ke králi nevzali ani . svitek.'

c) Král svitek zničí, Báruk pořídí nový 36,21—32 Král se domnívá, že Hospodinovo slovo umlčí, když pobuřující svitek spálí. Prorok na příkaz Hospodinův dává všechna slova sepsat znovu.

28 šových úst: „Znovu si vezmi jiný svitek a napiš na něj vše2 chna předešlá slova, která byla na svitku předešlém 2, který 29 2 jjojakím, král judský2, spálil. A Jójakímovi, králi judské1 mu , řekni: Toto praví Hospodin: Ty jsi ten svitek spálil a řekl jsi: »Proč jsi na něm napsal, že určitě přitáhne babylónský král a přinese této zemi sikázu, takže v ní nebudou lidé ani dobytek?« 30 Proto Hospodin praví o Jójakímovi, králi judském, toto: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu, jeho mrtvola bude pohozena na denním vedru a na nočním chladu. 31 Jej i jeho potomky a jeho služebníky za jejich nepravosti

32

Jeremiášr vzal tedy jiný svitek, kovi, synu Nerijážovux, a ten do úst všechna slova té knihy, kterou v ohni spálil. Bylo k nim přidáno ještě mnoho podobných slov. 1-1

a Gedaljáš, O’ (+ Gemarjáš, 0’A).— mtak 0’A :: (aby svitek)

Král pro svitek poslal & akce byla však jiná než velmožů zato stejná jako reakce jeho Marně se velmoži snažili krále přijal jako výstrahu od Hospodina. patrně králův blízký příbuzný, snad roveň vykonavatel jeho rozkazu proti proroku Orijášovi (Jr 21-26

222

x

dal jej něho zapsal x Jójakím,

z

písařovi BáruJeremjášovýck král judskýv

dal si jej přečíst. Jeho repři prvním předčítání (v. 16), 'služebníků4, ministrů [v. 24). pohnout, aby prorokova slova Mezi velmoži byl i Elnátan, tchán (2Kr 24,8), a zá-

Jr 36,21—32; 37,1—10

B

spálil, 0’ . — (ppobyvatele < ha-m§lgk, H.). — byli však 26,22). I on se “Amalekovii, Jeremjáše zastává. Ale Jeruzaléma král svitek ztrestám. Uvedu na ně a Vna i po na ičástech muže — P + to proroku, V.které — do q-q zemi judskou, O’. — r tedy Báruk, rozřezával aO’.postupně házel ohně. Nejednal vO’.náhlém judskšukryti, ’ všechno zlo, jsem jim ohlásil, a oni nepovzplanutí hněvu, svým počínáním(30)projevil (24) ::2Kr 22,11 nýbrž (29) Jr 7,20 : 32,43 Jr 22,19.30 naplno svůj slechli." zavilý, nekající postoj a svou zarytou neochotu podrobit se Božím soudům. Král se nespokojil zničením svitku, a tím napsaného slova; chce umlčet i jeho původce, proroka a písaře. Co vedlokrále a jeho ministry k takovému postoji? Ten nebyl motivován jen osobní zaujatostí proti Jeremjášovi, ale snahou nadobro vymýtit slovo, které vyřčeno či napsáno je mocné, vnáší napětí a nutí k rozhodnutí. To, co ohlašuje, se stane. Slovo prorokovo (a slovo vůbec) není pouhý zvuk a vanutí dechu. Je to moc nezadržitelná a neodolatelná. Sám prorok se obával, zda svým slovem nepřivolává vlastně zlo (20,8). Jójakím chce svrchovaně rozhodovat o všem, i o prorocích, mužích Božích. Ve svém odporu proti Jeremjášovým slovům se snad opíral o svou naději, že žádné nebezpečí ze severu nehrozí, neboť se Nebúkadnesarovi podrobil (2Kr 24,1), a navíc se Nebúkadnesar musel vrátit do Babylóna. Podle králova názoru má-li prorocké slovo splnit své poslání, musí být přiměřené době, musí do ní mluvit a s ní počítat. Slovo thimo-

27

-32 Slovo nelze umlčet ani zničit. To nedokáže áni prorok (20,9) ani kněží (20,ln) ani král. Jeremjáš s Bárukem mají nahradit spálený svitek jiným s týmiž slovy, ano, ještě četnějšími. Hospodin, který bdí nad svým slovem (1,12), nedopustí, aby umlklo; i když jsou hlasatelé umlčeni a ve vězení, slovo ve vězení není (2Tm 2,9). Jójakím Hospodinovo slovo neumlčel. Nepostavil hráz tomu, co Hospodin ohlásil. Nezvítězil a neunikl. Čemu chtěl zabránit, se stane. Ohlášený soud dolehne na Jeruzalém a na Judu, i na krále a jeho ministry. Hrozba smrtí bez řádného pohřbu (22,13—19) je nyní doplněna výrokem o tom, že Jójakím bude bez následníka. Umírá dříve než dorazí trestná výprava Nebúkadnesarova; místo něho je jeho syn Jójakín odvlečen do Babylóna (2Kr 24,8nn). O Jójakímově konci 2Pa 36,5—8 byl

Král zničí svitek se

i

píše Jójakím

běžným odvlečen

stereotypem (2Kr do Babylóna;

223 o

24,6). jeho

Podle konci

čené jeremjášem ovšem není výklad doby ani rozbor jejích ) Král rozbor nedbásituace. prorokových slov neduhů, tedyd kritický Je to slovo Hospodinovo, slovo budoucího věku, které právě tím odhaluje bídu věku ny37,1—10 nějšího, a proto tak burcuje a podmaňuje. Je to slovo o tom, Prorok varuje před spoléháním na Egypt. Odpor proti Babylůňanům co ještě není vidět a o čem se nelze přesvědčit. je marný. 1 a Král posílá ty, kteří semu blízko v čele se 37 Král tedy Sidkijáš, syn Jóšijášův, stal stojí králem místo — Konsvým synem Jerachmeelem, o němž se dozvídáme jen z tohoto údaje —, aby proroka i písaře zatkli. Ale 'Hospodin je ukryl‘ a nevydal. Mohl-li se ukrýt i Jeremjáš, znamená to, že mu vězení nebránilo aspoň v omezeném pohybu nebo že mu někdo z velmožů pomohl (sr 26,24 j. Jak dlouho se před králem ukrýval, není známo, ale ke konci jeho vlády byl zase veřejně činný (sr 35,11).

se však nezmiňuje. Ani o králově potupném konci, ohlášeném Jeremjášem.

Královské

knihy

nedochovaly

zprávu

3

Král SiďkifáS poslal Jehúkala, syna Selemjášova, a kněze Sefanjáše, syna Maasejášova, k prorokux Jeremjášovi se vzkazem: „Modli se prosím za nás k Hospodinu, x našemu Bohu x.“ 4 Jeremjáš vcházel a vycházel uprostřed lidu b, dosud jej ne5 dali do žaláře. Faraónovo vojsko vytáhlo z Egypta. Když x Kaldejci, kteří obléhali Jeruzalémx, uslyšeli o nich zprávu, odtáhli od Jeruzaléma. 6 I stalo se k proroku Jeremjášovi slovo Hospodinovo: 7 „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Toto řekněte 0 králi judskému, který vásx ke mněd poslal, abyste se mě dotazovali. Hle, vojsko faraónovo, které vám vytáhlo na pomoc, se na8 vrátí do svéx země, do Egypta, a vrátí se Kaldejci, budou bojovat proti tomuto městu, dobudou je a vypálí. 9 Toto praví Hospodin: Nepodvádějte sami sebe slovy: 10 »Kaldejci od nás určitě odejdou.« Ti neodejdou! 1 kdybyste pobili celé kaldejské vojsko, které proti vám bojuje, takže by e zůstali jen muži skoleníe, každý z nich by ve svém stanu po37 = 44Jójakímova O’. — x,x-x x 3O’. — a-ajajakíma,ho O’. — b města, v O’. — jáše, k. syna . Ustanovil králem zemi judské ■ c řekneš, O’.x— d k tobě, O’. — e-e někteří ranění, O’ V. Nebúkadnesar, král babylónský x. 2 Ale ani on ani Jeho slu(1) 2Kr (3) Jr neuposlechli 42,2 :: 7,16 (8) Jr 34,22 žebníci ani24,17 lid země slov Hospodinových, 1 která mluvil skrze proroka x Jeremjáše.

vstal a toto město by vypálili." Nový oddíl nás uvádí do doby vlády krále Sidkifáše (jmenovaného už 21,lnn 24,8 27,3.12 28,1 29,3 32,1.3nn 34,2nn]. Byl to slabošský král, který se více bál lidí než Boha. Proto neuposlechl Hospodinových slov. Je jmenován spolu se svými služebníky a lidem země. Přestože další kapitoly jej charakterizují jako nerozhodného a bezmocného, jeho vztah k Jeremjášovi je jiný než Jójakímův. Respektuje ho a uznává, radí se s ním, ale v jeho prospěch příliš nezasáhne, protože nemá k tomu odvahu (38,5), jen jeho úděl ulehčí (37,21). Jsou to události z posledních období lidu i proroka. 1-10

224

Jr 37,1—10

Král Jójakím podlehl faraónovým nabídkám a přestal Babylóňanům plnit podmínky vazalské smlouvy. Nebúkadnesar oblehl Jeruzalém, ale dříve než ho dobyl, Jójakím umřel. Po něm kraloval jeho syn Jójakín-Kon- . jáš, ale jen krátce. Nebúkadnesar jej odvedl do Babylóna při prvním za-

Sidkijttš posílá k prorokovi

225

jeti (597) a tam Jójakin zůstal. V nem odešel poslední král, který byl ustanoven obvyklým způsobem. Jeho nástupcem se stal z rozhodnutí Babylóňanů Jeho strýc Matanjáš ( = dar Hospodinův), Jemuž Nebúkadnesar změnil jméno na Sidkljáš (= [má] spravedlnost Je Hospodin; ale sr vk Jr 23,5n 33,16 exk.), čímž snad chtěl naznačit, ba přímo vyslovit, že to, čím lid prochází pod nadvládou Babylóňanů, je Hospodinova spravedlnost. Sidkijáš však také podlehl svůdným nabídkám faraóna a vzepřel se Babylóňanům. Ti neváhali a oblehli Jeruzalém; když předtím obsadili téměř všechna j lidská města. Když farao podle svého slibu vytáhl Jeruzalému na pomoc, Babylóňané od obleženého města odtáhli, aby se utkali s egyptským vojskem (v. 5).

V době sevření Jeruzaléma babylónským voj'skem poslal král Sidkijáš poselstvo k Jeremiášovi s prosbou, aby se modlil „k Hospodinu, našemu Bohu". V tísni se hlásí k Hospodinu jako k Bohu svému či spíše jako k Bohu Izraele, tedy celého lidu. Poselstvo tvoří dva lidé, kteří sehráli v dalším Jeremjášově životě rozličnou roli: Jehúkal [či Júkal) se později postavil proti Jeremjášovi a s jinými velmoži žádal jeho smrt (38,1—6), kněz Sefanjáš byl Jeremjášovi přátelsky nakloněn [29,25—29], Prorok nemůže odpovědět sám od sebe. Nemá slovo pro každý případ, a už vůbec ne do zásoby (sr vk 28,6nn.l2nn). Jen tehdy může mluvit, když je mu slovo darováno. A pak mluvit musí. Je zcela odkázán jen na Hospodina. Vyřizuje slovo, když obléhající vojsko odtáhlo a v městě opět svitla jiskřička naděje. Tím tíživěji a otřesněji toto slovo zní. 1 záblesk naděje pohasne. Ti, kteří měli přinést pomoc, se vrátí zpět, aniž pomohli, a ti, kteří odtáhli, se vrátí a svůj záměr - dokončí, město dobudou a vypálí. Slovo Hospodinovo boří všechnu naději, bere všechny iluze, které lid podpírají a jimiž se těší. Dočasný odchod Kaldejců byl lidem považován za příznak jejich slabosti á za konec nebezpečí, které od nich hrozilo. Ale ani sebevroucnější přání neodvrátí ohlášený soud. I kdyby všechny Kaldejce (Babylóňany) pobili a dosáhli nad nimi vítězství, soudu neuniknou. Pobití by povstali a město by vypálili. Tak neodvratný je soud (sr Am 5,19).

11

Když kaldejské vojsko odtáhlo od Jeruzaléma před voj12 skem faraónovým, vyšel Jeremiáš z Jeruzaléma a šel do země Benjamínovy, aby se tam ujal svého podílu uprostřed 13 f lidu. Už byl v Benjamínské bráně, kde byl dohlížitel jméf nemJirijáš , syn Selemjáše, syna Chananjášova; ten prorokax jeremjáše chytil. Řekl: „Chceš přeběhnout ke Kaldejbůml" 14 x Jeremjáš odpověděl: „Mýlíš se, nepřecházím ke Kaldejcům." x Ale Jirijáš Jeremjášex neposlouchal s, chytil hoh a dovedl 15 k velmožům. Velmožové se na Jeremjáše rozlítili, zbili ho a dali ho do vězení v domě písaře Jónatana, který‘proměnili 16 v žalář*. Jeremjáš se dostal do sklepení, totiž do kobek. Pobyl si tam mnoho dní. 17 x Pak pro něj král Sidkijáš poslal, přijal ho ve svém doměx Jeremjáš3*

a

226

tajně se odpověděl:

ho „Je,"

zeptal: x

a

,,Je

nějaké pokračoval31:

Jr 37^11—21

slovo od „Budeš

Hospodina?" vydán do

f-fmuž, u něhož se zastavil (?), Saruia, O’. — g + ho, Saruia, O’. — e) ú Jeremjáše, O’.' — i_i byl správcem žaláře, V. — H X V. — k + mimo příkrm, V.

Jeremiáš je uvržen do sklepení a králem vysvobozen 37,11—21

(12) : Jr 32,8n (15) )r 20,2 (17) Jr 34,21 (20) v. 15 (21) Jr 32,2 38,28 Prorok byl uvězněn a křivě obviněn z pokusu o útěk k Babylóňanům. Král s ním tajně hovoří.

rukou babylónského krále." 18 Potom se Jeremjáš krále Sidkijáše tázal: „Čím jsem proti tobě a tvým služebníkům a proti tomuto lidu zhřešil, že 19 jste mě dali do žaláře? Kde jsou vaši proroci, kteří vám prorokovali: »Král babylónský nepřitáhne proti vám ani proti 20 této zemi«? Teď poslyš prosím, králi, můj pane, předkládám ti prosbu o smilování: Neposílej mě zpět do domu písaře Jóná21 tana, abych tam nezemřel." Král Sidkijáš přikázal dát Jerem jášé pod dohled na nádvoří stráží. Každý den mu dávali k j z ulice pekařů i bochníček chleba , dokud nebyl všechen chléb ve městě sněden. Tak Jeremjáš pobýval v nádvoří stráží.

Sidkijáš se tajně dotazuje proroka

227

11-16 Uvolněni za obležení využil Jeremjáš k tomu, aby se ujal svého podílu v Anatótu, jejž podle práva převzal (sr vk 32,1—15). V bráně byl však horlivým dohlížitelem Jirijášem zadržen a obviněn, že chce přejít ke Kaldejcům, aby si zachránil život. Vskutku k tomu Jeremjáš vybízel (21,9) a mnozí k Babylóňanflm přeběhli (38,19 39,9 52,15). Nebylo to vždycky ze zbabělosti; někteří uznali, že odpor je marný a jiní patrně uposlechli proroka. Dohlížltel Jirtjáš, který Jeremiáše chytil, byl snad synem jednoho ze Sidkijášových velmožů [36,26) a bratrem Jehúkala fjúkala), jednoho z těch, kteří proti Jeremiášovi tvrdě zakročili (37,3 38,1—6).

Jeremjáš se nedokázal ospravedlnit ani před velmoži. Za Jójakíma se ho zastávali (36,19). Situace se však vyostřila a mnozí z těch, kteří Jeremjášovi dříve přáli sluchu, snad tu už nebyli. Je patrno, že převahu měli ti, kteří pokládali dobu za příhodnou k ozbrojenému odporu, zřejmě v důvěře v sílu egyptské pomoci. Proto je Jeremjáš ještě osamělejší než kdy předtím. Není nikoho, kdo by se ho' ujal a zastal. Zbitý byl uvržen do vězení v podzemní kobce v domě písaře Jónatana. i7-2i Král si dal Jeremjáše zavolat. Nic nevystihuje královo postavení jako to, že se proroka musí dotazovat tajně (sr 38,14nn), I král se musí tajit s tím, co jej svírá. Jedná pod tlakem okolí, pod nátlakem svých ministrů. Ačkoli se kloní ke stanovisku, které doporučuje Jeremjáš, anebo má pro ně alespoň porozumění, neodváží se za ně postavit. Ptá se po nějakém novém slovu od Hospodina, které by vneslo nové světlo a dalo novou naději. Vždyť Hospodin je Bůh živý a tedy nově reagující, nově mluvící a nově zasahující. Každá věc má svůj čas, je tedy čas boje a čas pokoje, čas mlčení i čas mluvení (sr Kaz 3,lnn). Jeremjášova odpověď odkazuje na slovo, které se nezměnilo. Sidkijáš bude vydán do rukou babylónského krále. A v této chvíli se Jeremjáš téměř nevhodně obrací na krále s prosbou o zachování vlastního života. Ničím še přece neprovinil ani proti králi a jeho ministrům, ani proti jeho lidu, zač by zasluhoval vězení. Slovo, které musel vyřizovat, se uskutečnilo. Babyloňané jsou v zemi, a třebaže na chvíli odtáhli, vrátí Se. Proroci hlásající opak zklamali. Jeremjáš si nehraje na hrdinu, který trpí s hrdým pocitem vyvýšenosti a po-

2

„Toto praví Hospodin: Kdo zůstane v tomto městě, zemře x mečem, hladem nebo moremx, ale kdo vyjde ke Kaldejcům, zůstane naživu a jako kořist získá svůj život, zůstane živ. 3 Toto praví Hospodin: Toto město bude určitě vydáno do 4 rukou vojska babylónského krále a ten je dobude.” Proto řekli velmožové králi: „Nechť je ten muž usmrcen, vždyť oslabuje ruce bojovníků, kteří v tomto městě zbývají, i ruce všeho lidu, když jim mluví podobná slova. Ten muž neusiluje o pokoj 5 pro tento lid, nýbrž o zlo.“ Král Sidkijášx odpověděl: „Hle, je ve vašich rukou, neboť král proti vám nic nezmůže." 6x Chopili se tedy Jeremjáše ax vhodili ho do cisterny Malki3 jáše, syna královského , která byla na nádvoří stráží. Spustili tam Jeremjášeb po provazech. V cisterně nebyla voda, jen

228

bláto, takže se Jeremjáš topil v blátě. 7 Kášijec Ebedmelek,

Jr 38,1—13 dvořanx,

který

byl

v

králově

domě,

hrdání nebo se proroku halí v rezignaci. smilování muži, že to který všechno JeremjášoviProsbou provedli.o Vhodili ho c ado touhou poaby životě vlastně dovevšeobecné otupující bezcisterny, tam dole umřelvnáší hlady; městě už není naděje zásvit naděje: je ještě možno doufat v milosrdenství. Král, ve své pravomoci omezovaný, přece jen má ještě dost moci, aby se Jeremiáše zastal. Není však schopen, ba nejspíše není ani ochoten propustit ho na svobodu; ponechá ho ve vazbě, už ne v hladomorně, nýbrž jen pod dohledem ’na nádvoří stráží1. Dokud byl v městě chléb, dostával prorok dokonce denně bochníček chleba.

f ) |erem|áš v cisterně; vysvobozen Ebedmelekem 38,1—13 Král vydal proroka předákům. Přímluva kúšijského dvořana Jeremiáše zachránila. 1 38 Sefatjáš, syn Matánův, Gedaljáš, syn Pašehúrův, Júkal, syn Šelemjášův, xa Pašchúr, syn Malkijášůvx, slyšeli slova, která mluvil Jeremjáš ke všemu lidu:

uslyšel, že Jeremjáše dali do cisterny. Když 8 x jamínské bráně, vyšel Ebedmelek 9 c a promluvil ke králi: „ Králi, můj pane, zle si počínali tito

z

král

seděl královského

v

Bendomu x

229

Ebedmelek se proroka zastane

žádný cMéb.“ 10 Král Kúšijci* Ebedmelekovi přikázal: „Vezmi s sebon odtud třicet mužů a vytáhni d proroka Jeremjáže d z cisterny, než tam zemře.“ 11 Ebedmelek vzal tedy s sebou muže, vešel do královského domu dolů do skladný vzal odtud roztrhané hadry a rozedrané šaty a spustil je po provazech Jeremjášovi do cisterny. 12 * Kúšijec Ebedmelek * řekl Jeremiášovi *: „Podlož si ty 1 roztrhané a rozedrané hadry do podpaždí* pod provazy." Jeremjáš to tak udělal. 13 Pak táhli Jeremjášee na provazech a vytáhli ho z cisterny. Jeremjáš opět pobýval na nádvoří stráží. k. 38 = 45 O’. — x'x*x X O’. — aAmelekova, V (pr