Emancipace žen v církvi?

Dan Drápal

Emancipace žen v církvi? Doslov napsal Mgr. Pavel Černý, předseda Rady Církve bratrské

pynt, kdo se dotýkaldl první, pro koho učinil první komuýezfí ^ první, kdo sparníruměnéňo Tana první, kdo ěstoyaíježpcm y^krísení

První vydání © Návrat domů, Praha 2003 text © 2003 Dan Drápal doslov © 2003 Pavel Černý Veškerá práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být v jakékoli formě publikována bez písemného svolení vydavatele. Citáty z Písma jsou - pokud není uvedeno jinak, z překladu KMS pro Novou smlouvu, z ekumenického překladu pro Starou smlouvu. K označuje Bibli kralickou, E Český ekumenický překlad, KJV King James Version, NIV New International Version a NBC - New Bible Commentary Bližší určení v textu citovaných knih naleznete v kapitole „Citovaná literatura** v závěru knížky. Obálka: ©CALDER, Julo Nagy ISBN 80-7255-084-5 Návrat domů, P.O. Box 25,150 06 Praha 56 www.navrat.cz

‘Podéf&vání ěkuji své rodině - manželce i dětem, že mi umožňovali tuto knížku napsat. A stejně děkuji i všem členům našeho sboru někteří museli dělat to, co bych jinak dělal já. Děkuji všem sestrám z našeho sboru, s nimiž mohu sloužit našemu Pánu. Děkuji za jejich obětavost, za jejich podporu, i za trpělivost, kte­ rou mají s námi muži. Děkuji jim, že s námi slouží, přestože se nezřídka setkávají s mužskou ješitností. Děkuji Jiřímu Hedánkovi a Milošovi Kačírkovi za podnětné po­ známky i praktickou pomoc při psaní této knížky - ať už se týkala ling­ vistiky nebo reálií.

D

První. První, kdo se dotýkal vtěleného Božího Syna, byla žena - Jeho matka Marie. První, pro koho učinil Ježíš zázrak, byla žena - opět Jeho matka Marie, kvůli níž proměnil vodu ve víno v Káni Galilejské (J 2). První, komu Ježíš jasně řekl, že je Spasitel, byla žena - Samařanka u studnice Jákobovy (J 4). První, kdo spatřil vzkříšeného Pána, byly ženy (Marie z Magdaly a druhá Marie dle Mt 28:9). První, kdo zvěstoval, že Pán byl vzkříšen, byly ženy (Mt 28:8-11, Mk 16:10, Lk 24:10, J 20:8). Prvním člověkem, který se obrátil po Pavlově příchodu do Evropy, byla žena (Lýdie dle Sk 16:14n).

Úvod louho jsem odkládal psaní tohoto spisku. Bylo mi od počátku jasné, že bude kontroverzní. I v mém domovském sboru jsme mezi vedoucími nemohli v otázce služby žen zatím najít jednotu. Loren Cunningham píše, že od reformace žádná otázka nerozdělovala biblicky věřící křesťany tolik jako tato .^ Kontroverzním tématům se však nesmíme vyhýbat - byla by to zbabělost. Než jsem se ve svých osmadvaceti letech obrátil, měl jsem za to, že církev musí jaksi dohnat svět. V posledních staletích se církev stále více ocitala na okraji společenského zájmu - a společenského významu. Podíváme-li se na dějiny církve - a dějiny křesťanského myšlení - může­ me pozorovat, jak se určitá část křesťanstva neustále snaží nějak vyrov­ nat se světem. Témata určuje svět, nikoli církve. Nejprve ve světě zvítězila evoluční teorie - postupně se pracně prosazovala i v církvi. (Nyní, když ve světě nastal určitý, byť částečný odvrat od evoluční teo­ rie, to některé tradiční církve ani nezaregistrovaly a nadále evoluční teo­ rii hájí.) Nejprve ve světě začaly ženy nosit kalhoty - o generaci později se to stalo přijatelným i v církvi. Pak se ve světě začaly nosit minisukně - později to přestalo vadit i v církvi. Svět začal bojovat za práva homo­ sexuálů - nyní za ně bojují i některé církve. Na těchto světem položených tématech se křesťané dělili. Část křes­ ťanů měla za to, že církev by neměla opouštět své pozice - ať už šlo o evoluci, oblékání nebo rockovou hudbu. Církve se dělily na liberální (ty šly s dobou a snažily se být moderní) a konzervativní (které měly za to, že je třeba uchovat tradiční hodnoty, ale i tradiční formy). Jaká to změna oproti prvnímu století! Církev tehdy byla pronásledo­ vána, leč témata neurčoval svět, nýbrž církev! Svět se snažil církev po­ tlačit, zlikvidovat, zesměšnit, eventuálně ignorovat témata církví nasto­ lená, leč církev si vedla svou, nakonec se prosadila a přežila i tehdejší řecko-římskou civilizaci. Odbožštěním přírody umožnilo křesťanství vznik vědy. Byli to křes­ ťané, kteří prosadili potlačení otroctví. Byli to kupodivu křesťané, nikoli

D

6

Ú vod

ateisté, kdo prosadil sekulární stát. A - konzervativní církvi, div se byli to křesťané, kteří v devatenáctém a na počátku dvacátého století stáli v čele zápasu za emancipaci žen. (Leckterý konzervativec si možná řekne: „To ale museli být nějací liberální křesťané, kteří asi křesťany ani nebyli!44 Ale, jak uvidíme, není to tak jednoduché.) Zůstaňme ale na chvíli u otázky zrušení otroctví. Nová smlouva předpokládá „otrokářský řád44 a nevolá po jeho zrušení. Apoštol Pavel píše: Otroci, poslouchejte tělesné pány s bázní a chvěním, v upřímnosti srdce jako Krista (Ef 6:5). Otroci, poslouchejte ve všem pozemské pány, ne jen naoko, jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojíce se Pána (Ko 3:22). Všichni, kdo jsou pod jhem jako otroci, ať pokládají své pány za hodny veškeré úcty, aby Boží jméno a učení nebylo tupeno. Ti, kdo mají věřící pány, ať je nemají v menší vážnosti proto, že jsou jejich bratry, nýbrž ať slouží tím raději, že ti, kteří se ujímají dobrého díla, jsou věřící a milovaní (1 Tm 6:ln). Otroci ať ve všem poslou­ chají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha (Tt 2:9n). Tedy žádná „teologie osvobození44. Zdálo by se, naprostý konzervatis­ mus. Na druhé straně, ač otroctví je jakoby schváleno, je na druhé straně zcela zásadním způsobem relativizováno: Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to ot­ rok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten niko­ mu nestraní (Ef 6:8n). Pán (Bůh) tedy odmění každého stejně, ať je to otrok nebo pán! Otrok i jeho pán mají stejného Pána!

7

*Dan ‘D rápat —‘Emancipace žen v církvi?

V 1 K 12:13 čteme: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. To je skutečně „du­ chovní emancipace" na plné pecky! - Svého přítele Filemona apoš­ tol Pavel žádá, aby přijal uprchlého a později obráceného otroka Gnezima tak, jako by přijal samotného Pavla! (Fm 17). Ač právně je otroctví potvrzeno, duchovně je v Kristu zrušeno. Ostatně, jak by mohlo otroctví přežít v tom, kdo pochopil výzvu „Miluj bližního svého jako sebe samého!" Těmito slovy už Stará smlouva, a později Pán Ježíš ve Smlouvě nové, přikládá sekeru ke kořeni otroctví. Tam, kde nastává probuzení, vždycky nastává určitá rovnost. Je to vlastně zcela prosté: před Bohem jsme si všichni rovni! Za pietismu to lidé zakoušeli také - byla to revoluce pro nějakou šlechtičnu, když se obrátila a došlo jí, že mezi hříchem jejím a hříchem jejího kočího není vlastně žádný rozdíl! Toto duchovní zrušení otroctví nemělo bezprostředně žádné právní důsledky. Pro křesťany však znamenalo, že začali se svými otroky jed­ nat jako s plnohodnotnými lidskými bytostmi. Otrokářství, proti němuž bojoval na přelomu 18. a 19. století William Wilberforce, bylo ovšem neskonale hrůznější než otrocký řád v Říši římské v dobách apoštola Pavla. Tehdy byli otroci nesvéprávnými lidmi, kterým např. nebylo do­ voleno vstupovat do smluvních vztahů. Mnozí z nich však byli vzdělaní a byla jim svěřována výchova dětí bohatých pánů. Nebyli pouhou pra­ covní silou jako otroci dovážení z Afriky na americké plantáže. Du­ chovně probuzení křesťané nemohli necítit, že něco není v pořádku, a po dlouhém boji prosadili zrušení otroctví. Obchodování s otroky by­ lo ve Velké Británii zakázáno zákonem ze dne 20. 3. 1807. Tento zákon navrhl William Wilberforce. Svůj první návrh podal ovšem dvacet let před tím. Wilberforce se ještě dožil zákona dávajícího svobodu otrokům v britských koloniích. Tento zákon byl schválen 26. 7. 1833.^ Tím sa­ mozřejmě nebylo otroctví zrušeno v celosvětovém měřítku. Na pořadu dne bylo zrušení otroctví ve Spojených státech. To je spojeno se jmé­ nem prezidenta Abrahama Lincolna. Lincolna v této věci ovlivnil slav­ ný kazatel Charles Finney, jenž se ostře stavěl proti otroctví. (Poslední stát, v němž bylo otroctví zrušeno, byla zřejmě Mauretánie v roce 1980. 8

Ú vod

Nicméně pro velkou negramotnost a zaostalost obyvatelstva tam otroc­ tví trvá dodnes.) Vidíme tedy, že v případě otroctví byla na počátku dvě východiska: • Křesťané nemají za úkol měnit (vnějšně) společenský řád. • Z vnitřních předpokladů dochází k duchovní emancipaci otroků. Mezi otrokem a pánem není ve vztahu k Bohu žádný rozdíl. Na pozadí těchto dvou východisek dochází se značným časovým odstu­ pem ke skutečné proměně společenského řádu a otroctví se stává v křes­ ťanstvím zasažených zemích morálně neúnosným. Píši o tom proto, že stejný posun můžeme pozorovat v otázce vztahů mezi muži a ženami. Ani zde zvěst o Kristu nevolá k nějakým zásadním legislativním změnám ve společnosti. Zdá se, že je potvrzena nadvláda muže nad že­ nou. Apoštol Pavel píše: Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh (1 K 11:3). Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem... (1 Tm 2:12). Petr mluví velmi podobně: Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům... (1 P 3:1). Na druhé straně i zde dochází k duchovní emancipaci: Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši (Ga 3:28). Podobně jako k právní emancipaci otroků došlo až v devatenáctém sto­ letí, i k právní emancipaci žen bylo potřeba srovnatelně dlouhé doby. Co se však dnes téměř neví, je, že průkopníci boje za emancipaci byli v devatenáctém a na počátku dvacátého století křesťané. Až mnohem později se do čela tohoto boje postavily feministky, které mu ovšem daly zcela jiný směr a význam. 9

'Van ‘D rápal—‘Emancipace žen v církvi?

Chci nyní zmínit ještě něco jiného. Jedna věc je, jaký je daný právní rámec, a druhá věc je, kam lidská společnost směřuje. Právní stav a právní vědomí společnosti neodpovídá vždy převládajícímu světoná­ zoru či, chcete-li, ideologii. Když naroste mezi právním stavem a pře­ vládajícím světonázorem přílišné napětí, může dojít k výbuchu. To byla zřejmě situace předcházející Francouzské revoluci z konce 18. století. V minulosti se zpravidla právní rámec vyvíjel v určitém časovém posu­ nu vůči převládajícímu společenskému mínění. Podívejme se nyní na některé aspekty postavení ženy ve Staré smlouvě a srovnejme právní rámec se skutečným stavem společenského vědomí v době pozemského působení Pána Ježíše Krista. Stará smlouva vidí mnohoženství (polygamii) jako právně přijatelný stav. Ačkoli po­ stavení Abrahamovy manželky Sáry bylo výsadní ve srovnání s „ženi­ nou" Hagar, Jákob měl dvě manželky, jejichž právní postavení bylo na­ prosto totožné. Král David měl spoustu manželek, a král Šalomoun snad ani všechny své ženy nemohl znát jménem. Nadto ani v Nové smlouvě není jediný text, který by polygamii nějak odsuzoval. Nicméně v Nové smlouvě nečteme o jediném tehdy žijícím muži, který by měl více než jednu ženu. Přestože polygamie byla legální, ne­ byla společensky myslitelná.^ Společnost prošla určitým vývojem, a to od polygamie k monogamii. Zde však potřebuji vysvětlit dvě věci. Předně chci odstranit možné nedorozumění, a sice že vidím Písmo jako podmíněné dobovou či míst­ ní kulturou. Nikoli. Věřím, že celé Písmo je inspirované Duchem svá­ tým. Není podmíněné dobovou kulturou, ale obráží ji. Za druhé: nepovažuji polygamii za výchozí stav, z nějž se postupně vyvinula monogamie. Původním Božím plánem byla monogamie. Mám za to, že to vyplývá i ze slov Pána Ježíše Krista o rozvodu (Mt 19:3-9). Na počátku stvořil Bůh člověka jako muže a ženu, a nebylo nic, co by předpokládalo, že by měl muž mít více žen nebo žena více mužů. První člověk, o němž je v Písmu doloženo, že měl dvě ženy, je Lámech z kainovské linie. Ten rozhodně nebyl osobou hodnou následování. Stará smlouva pojednává o vztazích muže a ženy, a není sporu, že žena měla méně práv než muž. V 5. kapitole Numeri je obsáhlý předpis o tom, co se má stát, pokud muže pojme žárlivost. Nečteme v Písmu nic o tom, jak se má bránit žena, když pojme žárlivost ji. Ve 24. kapitole Deuteronomia se mluví o tom, co má dělat muž, chce-li se se svou že­ nou rozvést. Stará smlouva zná sice případy, kdy žena odešla od muže, 10

Ú vod

ale není pro to žádná právní úprava. Dalo by se tedy říci, že žena „tahala za kratší konec“. Na druhé straně žena určitá práva měla. A mojžíšovský Zákon upravuje i situaci, kdy si muž vezme dvě ženy, z nichž jednu miluje, a druhou ne. Zákon v takovém případě zakazoval krátit děti nemilované na jejich dědickém podílu (viz Dt 21:15-17). Zákon o trkavém býku považuje smrt ženy stejně závažnou jako smrt muže (Ex 21:28n). A pokud muž ženu znásilnil, měl být potrestán smrtí (Dt 22:25) - tak chránil mojžíšovský zákon ženu a její čest. Nicméně zůstává pravdou, že postavení ženy v pozdním judaismu bylo v některých ohledech podobné postavení žen ve středně konzerva­ tivních islámských zemích dnešní doby. Tedy žádná sláva. Jak tomu ale bylo na počátku?

11

Stvoření muže a zeny stvoření muže a ženy máme v Písmu vlastně zprávy dvě. Jedna je obecná a zařazuje stvoření člověka do celku stvořitelského díla - je zapsána v Gn 1:1-2:3. Druhá se zaměřuje právě na stvoření člověka jako muže a ženy a je obsažena v Gn 2:4-24. Tato zpráva pak končí Božím řádem pro manželství:

O

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem (v. 23). V těchto dvou kapitolách Písma není nic, co by nějak naznačovalo nad­ řazenost muže nad ženou. Muž a žena jsou stvořeni jako sobě rovní. To plyne např. i z Gn 1:28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptac­ tvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Přesto jsou v prvních dvou kapitolách Písma přinejmenším dva prvky, z nichž by někdo mohl - byť mylně - na nadřazenost muže usuzovat. Prvním z nich je skutečnost, že muž byl stvořen dříve než žena. Nicmé­ ně jednoduchá logická úvaha nás přivede k poznání, že priorita ve stvo­ ření nehraje žádnou roli: chroust byl stvořen dříve než člověk, a nikdo z toho neusuzuje na nadřazenost chrousta. Druhým prvkem je skuteč­ nost, že žena byla stvořena jako pomoc muži. Nicméně ani toto nedokazuje, že při stvoření byl muž něco více než žena. Předně je zde výslovně řečeno, že je to pomoc jemu rovná. To viděl jasně i Adam Clarke, biblista, který v první polovině 19. století vydal komentář k celému Písmu. K danému místu uvádí: „Máme-li da­ né slovo přeložit s pečlivou doslovností, pak to označuje někoho, kdo je dokonalým protějškem. Znamená to, že žena byla dokonalou podo­ 12

Stvoření muže a ženy

bou muže, nebyla ani nadřazená, ani podřazená, ale ve všem byla jako muž a byla muži rovná.44 Někdo by ale mohl říci, že sám fakt, že žena byla stvořena jako pomoc muži, vypovídá o mužově nadřazenosti. Vždyť ten, komu pomá­ háme, je víc, než ten, kdo pomáhá. Ale je tomu tak skutečně vždy? Slovo ezer, které je zde přeloženo jako pomoc, je v Písmu vícekrát použito pro samotného Hospodina.^ A nikoho by nenapadlo z toho usoudit, že člověk je více než Bůh. Dalo by se tedy říci, že jde o pomoc muži, aby mohl konat Boží dílo. Nikoli tedy o to, aby muž měl služku. Biblická zpráva o stvoření člověka ostře kontrastuje s řeckými a římskými mýty. Podle Hésiodova epického díla Theogonia (Zrození bohů) existovala blažená doba, kdy ženy ještě nebyly. Stvoření žen bylo trestem za to, že Prométheus ukradl olympským bohům oheň. Za trest stvořil Zeus krásnou ženu jménem Pandora, „krásné zlo, jemuž muži neodolají44. Homérova Iliada neobsahuje zprávu o stvoření ženy, podává nám však dosti chmurný obraz vztahů mezi olympskými bohy a bohyněmi. Sám hlavní bůh Zeus bije svou ženu Héru, je jí mnohokrát nevěrný, a kromě dětí, které s ní zplodil, měl potomky ještě s minimálně sedmi dalšími bohyněmi. Jak později uvidíme, postavení ženy v Řecku bylo velmi tristní. Není divu: to, čemu věříme, a naše představy o světě po­ chopitelně ovlivňují naše postoje a naše jednání. Pokud se bohové takto chovají k sobě navzájem, není divu, že tak mezi sebou jednají i lidé a považují to za normální. Představy Římanů v době Ježíšově byly formovány mimo jiné Vergiliovou epickou básní Aeneis. Podle tohoto díla jsou Římané potomky trojského prince Aenea, kterého pronásledovala Juno (tato bohyně od­ povídá Héře řeckého pantheonu). Aeneovi přišla na pomoc Venus (Ve­ nuše, která odpovídá Afrodité z řeckého pantheonu). Vergilius pak od­ haluje tajemství: Aeneas je vlastně synem Venušiným. Římané mají tedy božský původ. Historik Titus Livius, který psal v době Ježíšově, tvrdil, že Romulus, zakladatel Říma, byl synem boha války Marta (v řeckém pantheonu mu odpovídá Árés). Současně byl potomkem Aeneovým. Tak měli Ří­ mané dvojnásobně božský původ - odvozovali se jednak od Marta, jed­ nak od Venuše. Pozůstatek těchto představ nás provází dodnes v podobě dvou značek pro mužský a ženský prvek (viz obrázek). 13

íVan ‘D rápal—‘Emancipace žen v církvi?

cf muž

9 žena

Pro Římany byl Mars vzorem pro muže: je především válečník a do­ byvatel. Pro ženy je vzorem Venuše: je především krásná a sexuálně svůdná. Na rozdíl od biblické zprávy o stvoření tu o rovnosti mezi mužem a ženou nemůže být řeči. To nezůstalo bez důsledků pro postavení ženy v řecké a římské kultuře, jak uvidíme v jedné z dalších kapitol. Vraťme se ještě k závěru zprávy o stvoření muže a ženy. Již bylo napsáno, že je tam ve 23. verši základní Boží řád pro manželství: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Muž a žena mají vytvořit jednotu. Ne tak, že muž pohltí ženu nebo žena pohltí muže. Do svazku vstupují jako rovnocenní partneři. Velmi zajímavé je, že je to muž, kdo opouští své rodiče, aby vstou­ pil do svazku se svou ženou. Jak uvidíme, snad ve všech kulturách (roz­ hodně v řecké a římské, ale i v judaismu) tomu bylo přesně naopak: žena opouštěla svůj svět, když si ji muž „vzal“.

14

ř á d čCověfca řetí kapitola Genesis je v kralickém sumáři trefně nadepsána: „O žalostném pádu člověka44. Na začátku této kapitoly je zachy­ cen rozhovor hada s Evou. Četl jsem již několik úvah nad otáz­ kou, zda byl Adam tomuto rozhovoru přítomen. Larry Crabb napsal do­ konce knížku, která je založena na přesvědčení, že Adam tomuto rozhovoru přítomen b y l.^ David HamiltonL 1je o tom přesvědčen také. Usuzuje na to z toho, že had i žena mluví v množném čísle:

T

... Plody ze stromů v zahradě jíst smíme ... (v. 2). ... Nikoli, ne­ propadnete smrti ... (v. 3), ale především ze slov: dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl (v. 6). Nejsem si jist, zda to z tohoto textu jednoznačně vyplývá - spíše si mys­ lím, že nikoli. Plně však souhlasím s tím, kam autoři těchto úvah míří: odpovědnost za prvotní hřích nese muž rovným dílem jako žena. Někte­ ří dokonce soudí, že zatímco Eva byla svedena, Adam hřešil vědomě. Z Písma je zřejmé, že za hřích byli odpovědni jak Adam, tak Eva. Opět můžeme upozornit na kontrast s řeckými pověstmi, kdy zlo do světa přišlo skrze ženu - Pandoru. Jak ovšem později uvidíme, pozdní judaismus interpretoval Genesis tak, že vinu za onen „žalostný pád člo­ věka44 svaloval především na ženu.

Co se změnilo, když člověk zhřešil? Do světa přišel chaos, a chaos přišel i do vztahu mezi mužem a ženou. Biblická zpráva nám podává Boží slovo takto (Gn 3:14-19):

15

(Dan (Drápal—‘Emancipace žen v církvi?

I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vy­ vržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, sy­ ny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom tmí a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Bůh proklel hada - satana. Není výslovně řečeno, že proklel Adama nebo Evu. Bůh jim oznámil, jaké budou následky hříchu, jehož se do­ pustili. Jedním z důsledků hříchu je nadvláda muže nad ženou. Tato nadvláda tedy není a nikdy nebyla součástí Božího stvořitel­ ského plánu. Příkaz panovat nad zemí byl dán ženě stejně jako muži. V ráji byla rovnost. Nadvláda muže nad ženou je důsledkem pádu člo­ věka. V tomto textu, který je tak neradostný, je ale skryta jedna dobrá zpráva. Je tam řečeno, že semeno (potomstvo) ženy rozdrtí satanovi hla­ vu. Teologové či filozofové často potřebují nějakou jednoduchou věc označit odborným termínem. Zde mluví o „protoevangeliu“, což by se do češtiny dalo přeložit „prvoevangelium“. Když Bůh proklel hada a oznámil Adamovi a Evě, jak neradostné věci je čekají, zaslíbil součas­ ně, že had bude poražen. A bude poražen nikoli potomkem Adamovým, ale potomkem Evy. Tímto potomkem je Pán Ježíš Kristus („druhý Adam“), který byl počat z Ducha svátého a zrozen Marií. Chceme-li se přenést do souřadnic dnešní doby, můžeme říci, že Spasitel při vtělení přijal Mariinu DNA, nikoli však Josefovu. Spasitel se „narodil z ženy“ (Ga 4:4). 16

an (Drápal —‘Emancipace žen v církvi?

křesťané, ani nekřesťané nežili v nějaké mylné představě, že „plnosti Ducha“ lze dosáhnout takovými prostředky, jako je požívání alkoholu. „Naplňujte se Duchem44je na delší dobu poslední obrat daného oddílku, který není v přechodníku. To znamená, že všechny následující přechodníky vlastně vysvětlují, co je míněno naplňováním se Duchem. Plnost Ducha se projeví tak, že spolu mluvíme v chvalozpěvech, že vždycky za všechno děkujeme, a také tím, že se jeden druhému podři­ zujeme v bázni Kristově. Jeden druhému, to znamená muž ženě a žena muži, Řek Židovi a Žid Řekovi... Samozřejmě, že se tedy i ženy podři­ zují svým mužům - proto je doplnění slova „podřizujte se44do 22. verše logicky zcela oprávněné, ale je hloupé tvrdit, že v tomto oddílku se píše o tom, že muži mají autoritu nad ženami! „Jeden druhému44je nadřazeno všemu dalšímu, co je zde řečeno. Tedy i příkazu, aby muži milovali své ženy jako svá těla. To lze pochopit jako další aspekt „podřizování se jeden druhému44. Možno k tomu ještě dodat, že pokud by Pavel měl v tomto oddílku na mysli především otázky autority, četli bychom ve verši 23., že Kris­ tus je Pánem těla, a ne zachráncem těla. V řečtině je použito slovo Sótér, které se nejčastěji překládá „Spasitel44. Pokud porozumíme slovu hlava v tomto verši jako původ, pak to dává smysl: Ježíš je původce církve, protože ji vykoupil a jako Spasitel ji vlastně stvořil.

34

iVán Ježíš a ženy dyž se Pán Ježíš Kristus měl narodit, nezjevil se anděl Gabriel nejprve muži - Josefovi, ani Mariinu otci, nýbrž mladé ženě z našeho pohledu spíše dívce - Marii, které zvěstoval: „Nalezla jsi milost u Boha44 (Lk 1:30). Milost je to, co Ježíš přináší všem ženám. Když potom čteme o okolnostech Ježíšova narození, vidíme že dva pro­ roci, muž (Simeon) a žena (Anna) dostali zjevení o tom, že tento Ježíš je očekávaný Spasitel. Jakoby nám zde Duch svátý naznačoval, že to nejpodstatnější zjevení dostávají ženy stejně jako muži - podobně jako byl Duch svátý o Letnicích vylit na „služebníky i služebnice44 (Sk 2:18, JI 2:29). Uvažujeme-li o Pánu Ježíši Kristu a o ženách, můžeme rozlišit dvě roviny: 1. co pro ženy znamená Ježíšovo vykupitelské dílo, a 2. jak Pán Ježíš během svého pobytu na zemi s ženami jednal. Pán Ježíš Kristus nepřišel zrušit Zákon. Nepřišel zrušit ani ta usta­ novení, která upravovala vztah muže a ženy. Na druhé straně dal jasně najevo, že to, co je v Zákoně, neobráží to, čemu říkám „základní Boží vůle44. Snad bude pochopitelné, co tím myslím, když ocitujeme v plnosti Ježíšovo slovo o rozvodu (Mt 19:3-9):

K

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?44 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je 4? A řekl:,Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo4; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!44 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?44 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propus­ tit manželku. Od počátku to však nebylo... 35

(Dan (Drápal- ‘Emancipace žen v církvi?

Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.44 Pán Ježíš Kristus mojžíšovský Zákon nezpochybňuje, zároveň však nade všechnu pochybnost ukazuje, že původně byla Boží vůle jiná. Známe-li trochu dobové pozadí, vidíme, že postoj Pána Ježíše Krista k ženám byl dosti nekonvenční, ne-li přímo revoluční. Uvedeme hlavní příklady.

Rozhovor se samařskou ženou Janovo evangelium zachycuje příběh o tom, jak Pán Ježíš Kristus mluvil se samařskou ženou u studnice (J 4). Tento příběh je opravdu pozoru­ hodný. Vzhledem k tomu, jak Jan tento rozhovor zachytil, máme co či­ nit s nejdelším z Ježíšových rozhovorů vůbec. Přitom je to rozhovor se ženou, která měla hned tři handicapy: byla to Samařanka, a Židé Samařany pohrdali; byla to žena, a muži tehdy pohrdali ženami; a nadto to byla žena nevalné pověsti, kterou zřejmě pohrdaly i ostatní ženy. To, že Ježíš s ní tak dlouho hovoří, nám něco říká jednak o Jeho přístupu k ženám, jednak obecněji o tom, že Bůh má zájem pozvednout i pohr­ dané hříšníky, ať už mají handicapů jakkoli mnoho. Jako většinu příběhů i tento jsme zvyklí číst určitým způsobem a nacházet tam určité věci. Jak bude ještě řečeno na jiném místě, je to vcelku normální a děje se to všem lidem všech dob. Toužím však po tom, abychom nebyli zcela určeni svým před-porozuměním a uviděli v některých příbězích o Ježíšových setkáních se ženami to, co bylo pro účastníky a účastnice těch setkání, ale i pro čtenáře evangelií, nové a re­ voluční, způsobem, který si těžko dovedeme představit. Sama skutečnost, že Pán Ježíš mluví se ženou o teologických otáz­ kách, byla pozoruhodná. Jak více vyplyne z kapitolky „postavení ženy v judaismu44, bylo to něco, co se vymykalo tehdejším zvyklostem. Když se učedníci vrátí z nákupu a najdou svého Mistra v rozhovoru se Samařankou, „divili se, že rozmlouvá se ženou44 (J 4:27). Mohlo je ostatně podobně zaujmout i to, že mluví se Samařankou - to, že údiv nad tím, že rozmlouvá se ženou, byl zřejmě ještě větší, vypovídá něco o tom, jaký vztah k ženám měli ostatní rabíni či Židé obecně. Nadto to nebyl rozhovor ledajaký. Pán Ježíš Kristus zjevuje této že­ ně některé z pravd, které jsou nám nejvzácnější („přichází hodina ... kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v Duchu a pravdě44 - v. 23), 36

Tán Ježíš a ženy

a nadto se jí zjevuje jako Mesiáš: „Já jsem to - ten, který k tobě mluví" - v. 26).

Marie a Marta Nebývalo tehdy zvykem, aby rabíni diskutovali se ženami. Lukášovo evangelium uvádí příběh Marie a Marty (Lk 10:38-42). Co Židé tehdej­ ší doby očekávali, bylo spíše vyjádřeno postojem Marty než Marie: Marta se stará o vnější věci, zatímco Marie chce naslouchat Ježíšovi a sedne si k Jeho nohám. To byla pozice vyhrazená pro učedníky o učednicích nějakého rabína se tehdy nikomu nezdálo ani ve snu. Pro nás tento příběh nezní nikterak revolučně, protože jsme si na určitou míru emancipace již zvykli. Tehdy to však bylo něco téměř skandální­ ho: Marie si sedne k nohám Ježíšovým, aby poslouchala Jeho učení, a Ježíš nejenže ji neodkáže do patřičných mezí, ale ještě ji pochválí a dává za příklad! Ačkoli dnešnímu čtenáři Písma nedochází, jak revoluční tento pří­ běh vlastně je, dokud na to není upozorněn nějakým komentářem či spiskem o dobovém pozadí, není to něco nového. I v dobách, kdy v křesťanstvu převažoval postoj ženy zcela omezující, věděli komentá­ toři, co postoj Marie vlastně znamenal. Můžeme zmínit třeba Adama Clarka, který ve svém komentáři výslovně uvádí, že postoj Marie odpo­ vídal tomu, o čem mluvil apoštol Pavel, když dle Sk 22:3 říkal, že byl „vychován u nohou Gamalielových".

„Dcera Abrahamova“ Lukášovo evangelium nám zachycuje jeden pozoruhodný příběh (Lk 13:10-17): V sobotu učil v jedné synagóze. A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své ne­ moci" a vložil na ni ruce. Ona se ihned narovnala a oslavovala Boha. Avšak představený synagógy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v so­ botu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.^ 37

(Dan (Drápat —‘Emancipace žen v církvi?

Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?" A když to říkal, styděli se všichni jeho protivníci, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály. Abychom tomuto příběhu lépe porozuměli, musíme si uvědomit, že že­ ny sice mohly do synagogy, ale byly v prostoru odděleném od mužů, zpravidla na galerii nebo v prostoru, který je od mužské části oddělen dřevěným mřížováním. Pán Ježíš tedy musel záměrně hledět do části vyhrazené pro ženy - je téměř jisté, že ta žena nebyla někde v Ježíšově bezprostřední blízkosti. (Je to nádherný obraz Spasitele, který vyhledá­ vá ponížené a ztracené.) Protože byla někde vzadu nebo na galerii, mu­ sel ji Ježíš zavolat (v. 12). A tak se ta žena ocitla v prostoru, kam by se sama nikdy neodvážila vstoupit (a běda jí, kdyby se odvážila)! Nekon­ venčnost Ježíšova jednání je něco, co dnešnímu čtenáři již uniká, pro­ tože v naprosté většině našich kostelů, modliteben a sborových prostor se přirozeně pohybují ženy mezi muži a nikomu na tom nepřijde nic divného. Pán Ježíš tuto ženu nazývá „dcerou Abrahamovou". To je nový ter­ mín, který On vymyslel. V rabínské literatuře, se běžně mluvilo o „sy­ nech Abrahamových", nikoli však o dcerách. ^ Pán Ježíš této ženě i všem ostatním okolo - dá jasně najevo, že ona má hodnotu.

Ženy v Ježíšově doprovodu Evangelista Lukáš nám zachoval zprávu o tom, že v týmu kolem Pána Ježíše byly i ženy (8:1-3): A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal radost­ nou zvěst - Boží království; bylo s ním těch Dvanáct a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně staraly ze svých prostředků. Mám za to, že to bylo něco zcela neobvyklého. Pána Ježíše Krista po­ važovali mnozí za rabína (proto ono běžné oslovení „Mistře"). Tento 38

Tán J ežíš a ženy

rabín však měl ve svém doprovodu nejen muže, ale i ženy! Ve srovnání s antickým Řeckem, kde byly ženy z mužského světa zcela vyloučeny, je to ještě pozoruhodnější. Pán Ježíš Kristus bral ženy vážně - řada Jeho podobenství je z „ženského světa" (např. podobenství o ztracené minci (Lk 15:8-10). Ženy vydržely s Pánem Ježíšem až do konce: „Ženy, kte­ ré s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo pochováno" (Lk 23:55). V řečtině je před slovem „ženy" určitý člen: nejsme necháni na pochybách, že to byly právě ty ženy, které byly součástí Ježíšova týmu. Pravda, bylo to pro ně patrně o něco snadnější než pro učedníky. Skutečnost, že tehdejší společnost považovala ženy za nerovnoprávné, měla pro ně v této souvislosti paradoxně pozitivní důsledek: nikdo se nenamáhal je zatknout. Nicméně ženy projevily obdivuhodnou stateč­ nost a věrnost - z učedníků víme pouze o Janovi, že byl svědkem ukři­ žování (J 19:26-27). Tyto ženy zmiňují i učedníci, kteří hovoří se vzkříšeným Pánem Je­ žíšem Kristem cestou do Emauz: „Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však ne­ spatřili" (Lk 22:22nn). Novosmluvní řečtina nemá zvláštní slovo pro „manželku". Přesto si mů­ žeme být jisti, že „některými z našich žen" tito dva učedníci nemysle­ li své manželky. Mluvili o ženách, které byly trvale v Ježíšově dopro­ vodu. V tom výraze „některé z našich žen" cítím i určitou krásnou a zdra­ vou důvěrnost. Byla to jiná kultura, a muži a ženy žili mnohem více odděleně než dnes, ale patrně i než v dobách patriarchů Abrahama, Izá­ ka a Jákoba. Pán Ježíš byl revoluční v tom, že v jeho týmu byla i ženská část. Tyto ženy, o nichž je v Písmu vícekrát řečeno, že ho doprovázely z Galileje, byly účastny Jeho vyučování, Jeho uzdravování a vymítání, zůstaly s Ním v okamžiku křižování a smrti, některé z nich byly první­ mi svědky Jeho vzkříšení, a po Jeho nanebevstoupení se s nimi setkává­

39

Dan 'Drápal—'Emancipace žen v církvi?

me v horní místnosti, kde očekávaly spolu s muži vylití Ducha svátého, jehož byly - stejně jako muži - účastny. Bylo-li tomu tak, pak se ale vynořuje otázka, která je nadpiskem další kapitolky: Proč nebyly zeny mezi Dvanácti?

40

‘Proč nebyCy ženy mezi Dvanácti? o je otázka zcela legitimní. Důvodů může být několik, a nebudu si hrát na chytřejšího, než jsem, abych tvrdil, že jsem si naprosto jist, který platí nebo který je ten rozhodující. V knize Zjevení je zmíněno 24 starců, sedících na trůnech kolem trůnu Božího (Zj 4). Těchto čtyřiadvacet starců může být 12 starozákon­ ních patriarchů (synů Jákobových) a 12 apoštolů.^ Je myslitelné, že Pán Ježíš Kristus do kruhu Dvanácti nepovolal ženy, aby se mohl jed­ nou uskutečnit tento obraz. Druhé zdůvodnění je mnohem praktičtější. Již jsem se pokusil uká­ zat, že jak Pán Ježíš, tak apoštol Pavel (a koneckonců všichni následov­ níci Kristovi v Nové smlouvě) si dávali hodně záležet na tom, aby ne­ byli chápáni jako jacísi společenští reformátoři. Příklad Marie, sedící u nohou Ježíšových, nám ukazuje, že Ježíšovi vůbec nebylo proti mysli, pokud se ženy zabývaly Božím slovem či duchovními věcmi vůbec. Po­ volání učednic mezi učedníky by však bylo v tehdejší době aktem na­ prosté většině obyvatelstva zcela nesrozumitelným. Zvažme podobný postoj apoštola Pavla v otázce obřízky. Apoštol Pavel velmi rozhodně trval na tom, že obřízka není nutná ke spáse. Když se už někdo stal křesťanem, považoval Pavel dokonce za škodlivé, dal-li se obřezat. Nicméně ve Skutcích 16:3 čteme:

T

Z ohledu na tamější židy jej (= Timotea) dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan. Kdyby Timoteus tvrdil, že potřebuje obřízku ke spáse, postavil by se Pavel ostře proti. Ale Pavlovi šlo o to, aby židé, kteří ještě nebyli křes­ ťany, neměli žádný důvod k pohoršení. Pavel byl - dle mého názoru veden stejným motivem jako Pán Ježíš, který nešel ve své době tak da­ 41

(Dan (Drápal—'Emancipace žen v církvi?

leko, aby zařadil ženy do bezprostředního okruhu svých učedníků. Ne proto, že by jimi pohrdal nebo je považoval za nedostatečné, ale proto, že v tehdejší době by Mu nebylo rozuměno. (Ostatně nezdá se, že by učednice-neučednice byly ze strany Ježíše o cokoli ochuzeny. Slyšely, co říká, a viděly, co dělá.) Abychom porozuměli, jak vypadal svět, do kterého přišel Ježíš se svým revolučním vztahem k ženám, podíváme se nyní ve dvou krátkých kapitolkách, jaký vztah měla k ženám řecko-římská civilizace, do níž začalo pronikat evangelium, a jaký vztah k ženám měl pozdní juda­ ismus.

Postavení ženy v antickém Řecku a Římě V oddílku o stvoření muže a ženy jsme již zmínili, jak „původ žen" chápali někteří řečtí básníci. Bylo již řečeno, že není jedno, čemu věří­ me. Pokud jeden z nej významnějších klasiků tvrdí, že stvoření žen bylo trestem, seslaným bohy na muže, pak to nezůstalo bez vlivu na posta­ vení žen ve společnosti. Vzpomínám si, jak mi zněly cize poznámky 0 ženách v Platónových dialozích, když jsem je četl coby patnáctiletý student. Nemohl jsem pochopit, jak se Sókratés v Platónově podání mů­ že o ženách vyjadřovat s takovým despektem. Platón podával jiné vysvětlení původu žen než již zmíněný Hésiodos. Platón věřil v reinkarnaci a tvrdil, že muži, kteří byli zbabělí a konali zlé skutky, byli při svém převtělení proměněni v ženy. 1 Uvádí se, že Platón byl zastáncem rovnosti mužů a žen (dokonce 1 ve válce a strážní službě). Tyto myšlenky rozvíjí ve svých dílech „Re­ publika" a „Zákony". Při bližším pohledu ovšem vidíme, že nebyl mo­ tivován touhou po zlepšení údělu žen. Platón ve skutečnosti vytvářel projekt totalitního státu, v němž bylo třeba z každého člověka dostat maximum. K tomuto projektu náleželo dokonce u tzv. „druhé třídy", tj. „strážců", zrušení rodiny - rodiče neměli znát své děti a děti neměly znát své rodiče. Aristoteles považoval ženu za přirozeně inferiorní^ ve vztahu k muži a učil např. následující: „Schopnost uvažovat není přítomná v duši otroka, je přítomná, ale nečinná v duši ženy, je přítomná, avšak nerozvinutá v duši dítěte..."^ Snad nejhorší výroky o ženách jsou ob­ saženy v jeho díle „Zrození zvířat". Aristoteles používá pro ženy takové výrazy jako „příšera", „deformovaný muž" či „deformita v běhu příro­ 42

íProč neSyCy ženy mezi (Dvanácti?

dy“. Ve svém spisku „Fyziognomie44 tvrdí, že žena je zbabělejší a pod­ lejší než muž. Řecká kultura je známá rovněž rozvinutou homosexualitou. Uváží­ me-li, jak muži o ženách smýšleli, přestáváme se divit. Dle Michaela Granta bylo v antickém Řecku postavení ženy více­ méně stejné jako postavení otroka.^ Ve starých Athénách žena majetek vlastnit nemohla - s výjimkou šatů, šperků a osobních otroků. Každá žena měla svého „ochránce44 buď to byl manžel, nebo před vstupem do manželství otec (či nejbližší mužský příbuzný), v případě ovdovění syn nebo jiný blízký mužský pří­ buzný. Řecká literatura obsahuje řadu výroků, které ženy zesměšňují nebo snižují. Básník Simónidés končí jednu ze svých básní tvrzením, že „že­ ny jsou nejhorší věcí, kterou nám Zeus stvořil...44 Hippónax, jedovatý satirik, napsal: „Dva nejlepší dny v životě ženy jsou den, kdy se vdá, a den, kdy někdo uloží její mrtvé tělo do hrobu. Řecká kultura dovolovala muži jakýkoli mimomanželský sexuální styk - s prostitutkou, milenkou, konkubínou nebo jiným mužem. Od vdané ženy se však vyžadovala naprostá věrnost. Tento dvojí metr ne­ mohl zůstat bez vlivu na všechny oblasti života. Postavení ženy v Římě nebylo zpočátku o mnoho lepší. Žena měla sice jednu důležitou úlohu: jejím úkolem bylo neustále udržovat oheň v krbu, u nějž byli uctíváni předkové rodu. Zdálo by se, že je tedy ja­ kousi kněžkou v rodině. Nicméně tato její funkce byla čistě technická když se dcera vyvdala z rodiny ven, musela začít u krbu svého manžela uctívat jeho předky. Od svých bohů byla beze zbytku odtržena. (Všim­ něte si kontrastu s Božím plánem pro manželství z Genesis 2:24: Tam je to muž, kdo opouští své rodiče, aby přilnul ke své ženě.) Římské právo dovolovalo muži, aby zabil svou manželku za opilství či za nevěru. Římané byli zvlášť citliví na opilství u žen, neboť byli přesvědčeni, že právě opilství vede ženy k nevěře. Dionysios z Halikarnassu uvádí ve svém díle „Římské starožitnosti44, že tento zákon zavedl již zakladatel Říma Romulus. Plutarchos zmiňuje, že důvodem, proč muži při pozdravení líbali své ženy na ústa, nebyla láska k nim, ale byla to vlastně jakási dechová zkouška, zda nepily alkohol.^ Ovšem podobně jako v Řecku, ani v Římě se netrestala nevěra mu­ žova. 43

íVan (Drápat—‘Emancipace žen v církvi?

Jak v Řecku, tak v Římě bylo běžné, že novorozené dcery - zpra­ vidla s výjimkou prvorozené - byly odloženy (nechány na ulici, kde zemřely žárem slunce nebo byly sežrány psy). Tzv. „Oxyrhynský papy­ rus" obsahuje následující dopis jistého Hilariona své těhotné manželce: „Hodně štěstí! Jestliže porodíš kluka, nech ho žít, bude-li to holčička, odlož ji."[8] Tato praxe byla rozšířená natolik, že i v dobách válek, kdy mnoho mužů zemřelo v boji, bylo v populaci více mužů než ženJ9^ Jed­ ním z důvodů bylo i to, že mít dceru bylo ekonomicky nevýhodné: Když měla být provdána, museli rodiče našetřit na poměrně nákladné věno. O postavení ženy vypovídá i skutečnost, že dívky nedostávaly vlast­ ní jména. Pokud se někdo jmenoval Titus Livius, jeho dcera se jmeno­ vala Livia. Pokud se někdo jmenoval Gaius Julius, jeho dcera se jmeno­ vala Julia. Pokud měl někdo dcer více, prostě je očísloval: Livia Prima, Livia Secunda, Livia Tertia.. V pozdním republikánském Římě (2. století před Kristem) mohly ženy vlastnit majetek, spravovat své obchodní a finanční záležitosti, dě­ dit majetek a odkazovat jej. Nicméně ani manželky senátorů neměly v Koloseu přístup do spodních řad a pokud Koloseum navštívily, mohly stát pouze v horních řadách s prostými obyvateli Říma a cizinci, kteří neměli římské občanství.^ ^ Určité zlepšení postavení ženy v tomto období souviselo především s celkovým rozvojem Říma a jeho rostoucí prosperitou. Nebylo zřejmě výsledkem nějakých posunů v chápání žen jako takových. Ačkoli se tý­ kalo jen velmi úzké vrstvy žen z vyšších kruhů, stejně vyvolávalo bouř­ livou protireakci. Cato varoval v roce 215 před Kristem: „Jestliže si ne­ cháte líbit, aby vám ty ženské jednotlivá práva ukrátily a z ruky vykroutily a nakonec aby se staly rovnoprávnými s muži - to si myslíte, že pak s nimi vůbec budete moci vydržet? V tu chvíli, jakmile jen nabudou rovnoprávnosti, zmocní se nadvlády !“L 1 Na přemíru svobody si stěžoval i proslulý řečník Cicero: „Otroci se začínají chovat s neslušnou svobodou, manželky mají stejná práva jako manželé, a hojnost svobody působí i to, že muži musí na ulicích uhýbat psům, koňům a oslům."^13^

Postavení ženy v judaismu Zdá se mi, že v dobách patriarchů Abrahama, Izáka a Jákoba požívaly ženy mnohem lepšího postavení než později. Mnozí zbožní Židé na jed­ nu stranu velice usilovali, aby se nesmísili s pohanským světem, a ne­ 44

(Proč neSyíy ženy mezi (Dvanácti?

jeden položil život za to, že nechtěl opustit víru v Hospodina. Tento zápas o čistotu víry je zachycen jednak v knize Daniel (tam jde ovšem především o Daniele a jeho tři druhy, méně o národ jako celek), jednak v deuterokanonických Knihách makkabejských. Nicméně v otázce rovnosti pohlaví se Židé po období patriarchů stá­ le více přibližovali svým sousedům a - chcete-li - kulturním rivalům. Ačkoli Písmo jim dávalo mnohem lepší předpoklady k tomu, aby žena měla důstojné postavení, aniž si to uvědomovali, dostávali se do stavu, kdy se postavení ženy v pozdním judaismu a v řecko-římské pohanské společnosti příliš nelišilo. Nutno ovšem přiznat, že dokumenty z období judaismu (mám na mysli dobu řekněme od návratu z babylónského zajetí do zboření Hero­ dova chrámu v roce 70 po Kr.) nejsou v této věci jednotné. Negativní vztah k ženám ovšem rozhodně převažuje. I v deuterokanonických kni­ hách najdeme vyjádření o ženách, která nejsou nikterak lichotivá. Tak např. u Ježíše Siracha čteme: Na nevázanou dceru přísně dohlížej, aby tě nevydala škodolibé ra­ dosti nepřátel, pomluvám ve městě a klevetám mezi lidmi a nepři­ vedla tě k hanbě před mnohými. U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen! Neboť ze šatů vylétá mol a od ženy vychází ženská špatnost. Lepší je špatnost muže než dobrota ženy, je to žena, kdo přivádí do hanby a zneuctění (42:11-14). Zatímco jak Genesis, tak Nová smlouva vidí Adama jako toho, kdo byl zodpovědný za prvotní hřích, Ježíš Sirach obviňuje ženu: „Od ženy po­ chází hřích a kvůli ní všichni zemřeme/4 Ještě expresivněji a vůči ženám nepřátelštěji se vyjadřují „Závěti dvanácti patriarchů44, sepsané snad v letech 109-106 před Kristem. Zvláště závěť Rubenova je plná nápadů, které by uvítali snad jen zavilí přátelé Talibanu. Zatímco kanonická Píseň písní obdivuje krásu ženy včetně jejích ozdob, závěť Rubenova vyhrožuje věčným trestem ženám, které ozdoby p o u ž ív a jí.^ Tvrdí, že ženy jsou mnohem náchylnější ke smilstvu než mužiJ15^ Že je žena náchylnější k hříchu, se můžeme do­ číst i v Talmudu 45

íVan 'Drápal—'Emancipace žen v církvi?

Jeden z rabínů tvrdil: „Eva se má ku Adamovi jako opice vůči lid­ ské bytosti44 (B. Bava Batra 58a)J17^ Na druhé straně nutno zmínit, že takový Ježíš Sirach dokáže o že­ nách mluvit i kladně a také moudrost je líčena a chválena v ženském rodě. Celkově se však dá říci, že v judaismu doby posledního století před Ježíšem a po Něm převažoval negativní pohled na ženy. Josephus Flavius tvrdí: „Zákon říká, že žena je v každém ohledu podřadnější než muž.44 Zákon (Tóra) ovšem nic takového netvrdí. Nic­ méně tento jeho názor se ozývá ze staré rabínské modlitby připisované Rabbi Meirovi (který ji údajně převzal od Rabbiho Akiby), jež se vys­ kytovala v některých židovských modlitebních knížkách až do dvacáté­ ho století: „Díky Bohu, že mne nestvořil jako pohana! Díky Bohu, že í 181 mne nestvořil jako ženu! Díky Bohu, že mne nestvořil jako tupce!441 Toto nebyla nějaká náhodná modlitba, nýbrž modlitba, kterou se gene­ race Židů modlily třikrát denně! Jeden z rabínů se ovšem této protiženské tradici vymykal. Byl to z Písma známý Gamaliel - mimo jiné učitel Saula z Tarsu. Nazýval žer 191 nu „zlatým džbánem44.1 J Někteří mužští šovinisté se dívali na ženu jako na jakéhosi „spojen­ ce satanova44. Nicméně Písmo mluví o nepřátelství mezi ženou a sata­ nem: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.44 (Gn 3:15). Talmud však uvádí deset údajných kleteb vyslovených proti ženě: žena je prý prokleta při rození a výchově dětí, v nezřízené sexuální touze po svém muži, v tom, že on nad ní panuje, v její povinnosti oblékat se jako ten, kdo truchlí, a v tom, že se na veřejnosti nesmí objevit s nepokrytou hlavou. K jakým posunům docházelo v období pozdního judaismu vůči bib­ lickému pojetí, nám nepřímo ilustruje příběh o cizoložné ženě z 8. ka­ pitoly Janova evangelia. Farizeové, kteří přivádějí tuto ženu přistiženou při činu před Ježíše, říkají: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?44 (J 8:4-5). Proč nepřivedli rovněž muže? Ten byl přece přistižen rovněž, a Zákon, na který se odvolávali, říká jasně: „Kdo se dopustí 46